Blog ze střední školy v USA – Kristýna Nevoralová

14. 08. 2026, Kristýna Nevoralová | Blogy studentů z USA

The End of Beginning

„I was never ready, I was just brave enough to do it“

Ahoj všichni, vítám vás u mého posledního blogu předtím, než opustím vše, co znám, a vydám se plnit si svůj sen na druhou stranu světa.

Tyto prázdniny pro mě byly jedny z nejlepších, protože jsem je strávila obklopena lidmi, které mám moc ráda. Ke konci června jsme vyrazili se skupinou kamarádů na chatu, kde jsme jeli cca 30 km na kole, což pro mě bylo šílené, ale zároveň opravdu skvělé. Čas s nimi jsem si tam moc užila. Hráli jsme hry, povídali si, šli se koupat do přehrady, procházeli se a prostě si užívali náš poslední společný čas na chatě. Všichni se mi tam podepsali na českou vlajku s jejich krásnými výtvarnými výtvory, díky kterým si je budu vždycky pamatovat.

V létě jsem se taky vydala do Varšavy na koncert Bad Bunnyho, který byl naprosto neuvěřitelný. Byli tam lidi z celého světa, od Brazílie přes Španělsko až po Česko. Bylo krásné vidět, jak dokáže hudba sjednotit všechny okolo.

Stihla jsem taky vidět nový film Spider-Mana a díky němu jsem si uvědomila, že každý den je opravdu nový den a že nikdy není pozdě začít znovu, nenechat se držet minulostí, ale jít dopředu za novými zážitky.

Zbytek letních dnů jsem strávila chozením ven a tento týden i rozlučkami s mými nejbližšími kamarády. Udělali to pro mě všechno strašně krásné a jsem moc vděčná, že mám okolo sebe lidi, jako jsou oni. Budou mi neuvěřitelně moc chybět, ale uklidňuje mě to, že vím, že tu na mě budou čekat a jsou na mě pyšní. Opravdu jsem si nemohla vybrat lepší kamarády.

S mojí hostitelskou rodinou jsme neustále v kontaktu a oni ani já se nemůžeme dočkat nadcházejícího roku. Už pro ně mám nakoupené všechny dárky a doufám, že se jim vše bude líbit. Balení kufru je pro mě ta nejtěžší část, protože sbalit do 23kg kufru celý můj život je opravdu těžké. Ale to všechno zvládnu.

Poslední krok pro mě bude rozloučit se s rodinou a nastoupit do letadla. Bude to den, na který nikdy nezapomenu. Česko, kamarádi, rodina a dokonce i má škola mi budou strašně moc scházet, ale taky vím, že na druhé straně světa na mě čeká moje druhá rodina, noví kamarádi, nová škola, zážitky a sebepoznávání. Můj sen se konečně stane realitou.

Než tento blog ukončím, chci si ujasnit to, co od tohoto exchange roku vlastně chci:

Chci zkusit vše, co jen můžu, jít do neznámých situací, i když se bojím, a opravdu se zařadit do amerického života.
Chci se ve škole naučit co nejvíce můžu a zjistit, co mě vlastně baví.
Chci si vytvořit nová přátelství a pouta, na která nikdy nezapomenu.
Chci zažít všechny tradice společně s mou hostitelskou rodinou po boku a prožít s nimi můj každodenní život.
A především chci růst jako osoba. Stát se sebevědomější jak v jazyce, tak jako člověk, naučit se překonat jakoukoliv těžkou situaci, zjistit, jaký typ člověka jsem, když si buduju život prakticky od nuly, a hlavně najít verzi sama sebe, v naprosto jiné zemi.

Vím, že tento rok nebude lehký a že budu mít těžké momenty. Ale to k tomu patří. Bude jen důležité se přes ně dostat a užít si opravdu každý moment naplno. Protože tuto příležitost má člověk jen jednou za život. A já jsem ráda, že ji mám, a pokusím se z ní dostat co nejvíce. Ať už můj rok bude vypadat jakkoliv, bude to rok, na který nikdy nezapomenu.

Tímto se s vámi tedy loučím a uvidíme se u dalšího blogu, který bude už z USA. Těším se, až vám budu moct říct všechny své pocity. Užijte si zbytek prázdnin a zatím ahoj!