Havajské rodeo

Uplynuly další dva týdny a jarní sportovní sezóna je už v plném proudu.

Minulý víkend jsme se byli s hostitelskou rodinou podívat na jižním pobřeží. Po cestě jsme se zastavili na největší kávové farmě ve Spojených Státech - Kauai Coffee. Musím říct, že to bylo opravdu pěkné a příjemné místo. Každý den tam mají ochutnávku jejich nejlepších druhů. Za ani ne $3 tam pak jde koupit jejich “káva dne”, která je právě jeden z druhů k ochutnání, dle vlastního výběru. Po ochutnávce všech těch specialit jsme se šli projít ven a kávu si vychutnali na veřejnosti přístupné plantáži.

Po výborné kávě jsme pokračovali dál - na rodeo. V životě jsem na rodeu nebyla, dokonce ani v Oregonu. Bála jsem se, že to bude příliš nebezpečné. Opravdu jsem nevěděla, co od toho očekávat. Nakonec to ale byla docela zábava. Ke všem zvířatům se přistupovalo opatrně a ani nikdo nejezdil na divokých býcích, takže se nikomu nic nestalo. Dali jsme si tam výborné jídlo a podívali se na pár netradičních závodů. Po cestě domů jsme ještě zastavili na místní glass beach, která ve srovnání s tou Kalifornskou byla o hodně menší, i tak ale byla opravdu krásná a našli jsme i nějaká pěkná sklíčka a mušle.

Další den jsme jeli s mým host tátou a ségrou do proslulé Hanalei Bay. Původně jsem počítala jen s plaváním a opalováním se, na místě mi však bylo oznámeno, že jdu surfovat. Upřímně se mi opravdu nechtělo. V životě jsem na tom nestála, neležela, dokonce na to ani nesáhla a teď jsem na tom měla sjíždět vlny divokého oceánu? Host taťka nám na pláži vysvětloval jak se na tom i postavit, to ale samozřejmě nemělo vůbec nic společného se skutečným oceánem. Sotva jsem se na tom dostala na hladinu, už jsem malém skončila pod ní. Spousta vln mě z prkna shodila, po několika minutách se mi ale konečně podařilo moji první sjet a musím říct, že to považuji za jeden ze svých největších úspěchů.

V posledním blogu jsem se zmínila také o tom, že jsem začala dělat track. Teď jsme začali trénovat na states (celostátní závody). Nejradši mám běh na dlouhou trať, ale tréninky jsou občas opravdu náročné. Minule jsem si poprvé uběhla 8 km v kuse a musím přiznat, že asi radši zůstanu u o něco kratších vzdáleností. Poslední týden nám  ještě tréninky hodně znepříjemňovalo počasí. Kvůli silnému dešti jsme museli několik tréninků zrušit a po mokré trati se taky úplně běhat nedalo. Příští týden nás čekají první ostrovní závody, tak uvidíme jak to dopadne, když jsme se teď nemohli úplně připravit.

Tak zatím ahoj a těším se na vás u dalšího blogu.

Kristýna Hrabovská

Kristýna Hrabovská, Břeclav
studentka v USA, výherce stipendia, ročník 2023-2024

Poslední příspěvky

09. 04. 2024 Už se to blíží…
22. 03. 2024 Spring break speciál
02. 03. 2024 Havajské rodeo
16. 02. 2024 Půl roku v Americe
24. 12. 2023 Předvánoční výlet
19. 11. 2023 Winter Wonderland