
„2. 8. – Den, kdy se mi změnil pohled na vše, den, kdy jsem jako sedmnáctiletá blondýna odlétala na rok studovat na americkou “high-school.” Představa odloučení od všech, na kterých vám záleží, od kamarádů, od rodiny, od vašeho milovaného psa a od všeho ostatního, co máte rádi, je jedna z věcí, kterou musíte překonat, abyste byli schopní sbalit kufr a vyrazit za oceán.. Protože co si budem, 10 měsíců je přece jenom docela dlouhá doba. Jasně, s možností Skypu a využíváním dalších sociálních sítí už je udržování kontaktu mnohem jednodušší než dřív, nicméně pořád jste každý na jiný straně zeměkoule, pár tisíc kilometrů jeden od druhého. Ze začátku jsou to nervy. Noví rodiče, někdy sourozenci, nová škola, spolužáci a kamarádi. Nicméně na všecko si postupem času zvyknete. Někdo dřív, někdo později a nakonec si ani neuvědomíte, že už je červen a čas se vrátit domů. Stojíte na letišti a slzy tečou proudem jak vám, tak vaší nový rodině. Vzájemně se ujišťujete, že se uvidíte “asap”, ale zároveň se sami sebe ptáte, co to vlastně znamená. Pár měsíců, rok nebo až desetiletí? Je to úplně jedno, nezáleží na tom. Už navždy budete součástí té dané americké rodiny. Domů se vrátíte jako nový člověk. Jako samostatný mladý dospělák s perfektní angličtinou a se zkušenostmi, který vám už nikdo nikdy nevezme. Tímto bych chtěla poděkovat paní Janě Rule za zprostředkování všeho potřebného a velmi vstřícnou a ochotnou komunikaci. CCI rozhodně doporučuji!“

První měsíc na západě
Dneska si řekneme něco málo o tom, jak proběhl zbytek mého prvního měsíce v Americe. Poslední dva týdny utekly jako voda a už je tu další blog. Musím říct, že na to, jak to ze začátku utíkalo pomalu a přišlo mi to jako věč… celý příspěvek