The Windy City Diary XI

Nevím, jak to mají kluci, ale myslím si, že Prom je tady pro všechny holky fakt obrovská záležitost. Šaty, nehty, vlasy, make-up, focení… (Není se co divit, že částka za celý Prom se potom může vyšplhat až nad 1000$.) Já jsem Prom sobotu začala u kamarádky doma, kde jsme se společně připravily, nalíčily, udělaly si vlasy… Potom následovaly třeba 3 hodiny popojíždění z místa na místo, focení se všemi ostatními a pro kamarádky nezkušené v chůzi na podpatcích, také první puchýře. Kolem 16. hodiny už byl ale čas na přemístění do školy, kde na nás čekaly autobusy. I když fronta do školy byla extrémně dlouhá, stejně jako čekací doba na náš autobus, nakonec jsme se do hotelu, ve kterém se náš Prom konal, dostali včas – a to rovnou na večeři. 

Když se kupovaly lístky, mohli jsme si vybrat z pár variant pokrmů. Jelikož jsem od kamarádů, kteří byli na Prom minulý rok, slyšela, že z jídla někomu nebylo moc dobře, rozhodla jsem se radši pro vegetariánskou verzi, abych se vyhnula salmonele :). Jídlo bylo překvapivě dobré, a nakonec žádná z nás nad záchodovou mísou neskončila. Po večeři se rychle vyhlašovali “Prom King” a “Prom Queen” a potom už byl čas zhasnout světla a spustit repráky! Hudba byla hodně podobná Homecomingu, takže opět prostě český maturák po půlnoci. Na tanečním parketu jsme s kamarádkami strávily opravdu většinu večera, i když v polovině jsem docela začala litovat, že jsem si nepřivezla náhradní boty. Někteří lidi při tanci fakt nevnímali nic, co se děje kolem nich, a tak jsem na konci večera pomalu ani necítila nohy ode všech těch kopanců a dupanců. K dispozici byla i fotobudka, kterou jsme samozřejmě využili - nutnost pro můj scrapbook (scrapbook, album nebo deník je mimochodem věc, kterou bych doporučila každému výměnnému studentovi :)). 

Ve 22 hodin se světla opět rozsvítila a hudba vypnula. Náš autobus ale přijel až chvilku před 23. hodinou! S holkama jsme už pak chytaly nerva, protože pomalu ani nebylo místo, kde si pohodlně sednout a nás hrozně bolely nohy.  Ta hodina čekání se zdála opravdu nekonečná, za šlofíček v autobuse to ale rozhodně stálo :). Host taťka mě před půlnocí vyzvedl na parkovišti, doma jsem si přihřála pizzu z předešlého večera, naložila se do horké vany a později v posteli úplně odpadla.

Prom jsem si s kamarádkami moc užila, i když teď už pro mě každá podobná akce začíná být trošku “bittersweet”. Já se ale pořád snažím ze všeho vytěžit maximum a užít si každý den (i když jsem teďka samozřejmě musela dostat rýmu :)). Děkuji moc za přečtení dnešního blogu, brzy se uvidíme u dalšího (z Kentucky!). Mějte se krásně!

xoxo,

your windy city girl