Homecoming week

Vítejte u mého dalšího blogu. Už jsem tu dva měsíce a opět tu máme blog z posledních dvou týdnů. A že toho nebylo málo…

Hned na začátku října nás ve škole čekal homecoming week. V překladu do češtiny jsme se každý den oblékali na nějaké téma a v týmech se soutěžilo o nejlepší kostýmy. V pondělí byl můj nejoblíbenější pajamas day. V úterý jsme měli reverse day, což znamenalo, že si holky a kluci vyměnili nejen oblečení, ale i chování a někteří kluci si odvážně nechali udělat i pořádný make-up. Ve středu byl tzv. picture day, takže všichni museli být hezky formálně oblečení, protože každý přece chce, aby mu to na konci roku v ročence slušelo. No a na závěr nás ve čtvrtek čekal yellow-blue day, což byl den v barvách naší školy. Náš tým sice na celkový počet bodů nevyhrál, ale bylo fajn si takhle vyzkoušet školní tradice a opravdu jsme si to užili.

  
Na konci týdne se konala ta nejdůležitější událost - homecoming football game. Poslední hra sezóny na domácí půdě, přitom moje první. Všichni jsme se těšili a hlavně jsme podporovali spolužáky. Byla to další skvělá příležitost jak poznat nové lidi nejen z našeho města. Celá ta akce byla větší než jsem čekala. Koho by napadlo, že celé město bude zářit v barvách školy? Lidi to tu berou dost vážně. Byla to velká událost, a i když se mi za celý večer nepodařilo pochytit pravidla (a že jsem se fakt snažila), opravdu jsem si to užila. My všichni.
 

Tenhle víkend jsme vyrazily s holkama na nákupy pořádně teplého oblečení. Tady v horách nás čeká dlouhá a chladná zima a je potřeba se na to připravit. Jelikož jsem letěla poněkud na lehko jen s jedním kufrem, tak všechno zimní oblečení i boty zůstaly doma a musím si tu pořídit úplně nový šatník. V sobotu jsme jely na ranč kousek za městem. Naše host mamka tam má ustájené koně, a jelikož tu moc jiných mimoškolních aktivit k dispozici nemáme, tak jsme začaly aspoň jezdit. Na koni jsem seděla naposledy pět let zpátky a ten kůň mi tehdy dal pořádný důvod přestat. Od té doby z nich mám pořádný respekt, ale koně naší host mamky jsou opravdu hodní a poslušní a řekla bych, že se mi díky nim podařilo překonat ten několikaletý strach, za což jsem opravdu ráda. Dokonce mě to začalo i bavit, čímž jsem překvapila sama sebe, ale rozhodně mi to nevadí. Spíš naopak.

Kristýna Hrabovská

Kristýna Hrabovská, Břeclav
studentka v USA, výherce stipendia, ročník 2023-2024

Poslední příspěvky

25. 04. 2024 Konec sezóny
09. 04. 2024 Už se to blíží…
22. 03. 2024 Spring break speciál
02. 03. 2024 Havajské rodeo
16. 02. 2024 Půl roku v Americe