Halloween, americký fotbal a další divoká překvapení Ameriky

Moji milí, opět vás tu vítám. Všichni jste asi čekali na takové ty typické American experiences a naprosto typické věci, tak je vám tu teď všechny nesu pěkně za tepla s tím, jak jsem se s nimi vyrovnala já!

Zacala bych asi tim nejvetsim halo. Noo, asi vsichni znate ty desetitisicove sportovni areny at uz fotbalu, hokeje, nebo vlastne cehokoliv americkeho. Ano, tak i ja jsem mela moznost se do jedne takove podivat. Broncos Americky Fotbal. American experience done. Naprosto si to neumite predstavit. Hned kdyz jsem prisla do toho celeho ruchu a sedla si na jednu sedacku se 74 000, rikala jsem si, ze nas cely Liberec by tam mohl poradat zasedani mesta a vsichni by se vesli. Ta atmosfera, ty lidi..nebylo to jako u nas kdyz to vas vsichni strkaji a jeste se tvari, jako ze je to vase chyba. Lidi byli neskutecne mili, vsichni fandili naprosto na plny pecky, jedine co me trochu desilo, bylo kdyz vsichni zacali dupat, jakozto v symbolu jejich maskota kone, a ja mela pocit, ze se celz stadion snad utrhne. Co me take prekvapilo, bylo kdyz jsme teda zaplatili 20 dolaru za piti a popcorn, ALE, po celou dobu jsme si to mohli znovu a znovu naplnovat. Ano sice jsem v Americe, ale vsichni vime, ze vsuuuude na takovychto akcich a stadionech proste utratite miliony jen za jidlo, ale tady me to teda mile prekvapilo. Jedine co bych vytkla bylo, poprve letos snezilo a zrovna v tenhle den. Bylo minus pet pod nulou a malem chumelenice, takze ja, jakozto naprosty zmrzlik, jsem teda mela co delat, jelikoz stadion je nekryty a pod sirym nebem, ale sila z celeho zazitku byla vetsi, nez moje nohy bez citu. Taky mi doslo, ze moje mesto. Muj Liberec, je tak trochu evropska verze Colorada, protoze druhy den tu vsechen snih roztal a bylo 16 stupnu. Muzu rict jen jedno velke a jedine - WAU.

American experience #2..Mozna mi to nebudete verit, ale za cely svuj zivot jsem nevidela ani jeden horor a muj nejstrasidelnejsi film vubec, byla Coralina, kterou si urcite vsichni pamatujeme, ale ovsem si i prizname, ze to neni uplne pohadka. Noo, jak vsichni vite, rijen je mesic Halloweenu a ja vazne neverila, jak moc velka vec to tu pro lidi je, nez jsem prijela. Nedavno jsme byli u znamych, kteri mi tvrdili, ze ti by si dali radeji jeden Halloween na vic misto Vanoc. Vazne, co se tady podivate, kazdy tu ma minimalne malou vyzdobu, ale kazdy. Napriklad my, mame pred barakem metroveho plysoveho pavouka, sousedi maji na zahrade 4 hroby v zivotni velikosti, jini maji cele doby obalene v pavucine a verte mi, vsichni mame tendenci prehanet, ale tohle je az desive skutecne..V kazdem pripade! S mym vztahem ke strasidelnym vecem jsem vas jiz seznamila, takze..Umite si cloveka jak jsem ja predstavit v americkem dome hruzy? Vlastne ve ctyrech domech hruzy za dva tydny. Joo ja tomu taky vlastne porad sama neverim. Kdyz jsme o tom s rodinou poprve mluvili, tak jsem s chladnou hlavu rekla, ze v zadnem pripade, neexistuje a dal jsem se jejimi argumenty nezabivala. Verte mi, ja v zivote nebyla ani na stezce na obvahy na tabore, neni to sranda. Takze kdyz jsme se jeden vecer vypravili na veceri k babi s dedou a nasledna cesta ,,domu,, nevypadala jako cesta domu, chtelo se mi malem zvracet. Stali jsme venku v minus peti stupnich, vsude okolo pobihali klauni a ja se s horkou cokoladou v ruce pripravovala na neuplnou smrt. Nikdy jsem nebyla tak vydesena. Nikdy. Temer jsem nemluvila, ale cela rodina si proste trvala na tom, jaka je to nezbytnost. Kdyz na nas prisla rada, capla jsem americkeho tatu a odmitala se hnout. Hned prvni strasidlo v podobe Samari me uklidnilo, ze to dam a ze to neni tak hrozne, no bylo ale tak to ze me uklidnovalo strasidlo me trochu zklidnilo. Vsechno se odehravalo v lese. Bylo tu snad 7 ruznych ,,oddilu,, kterymi jste prosli. Prvni byl hrbitov, kde na vas z hrobu skakali lidi a no znate to. Pak nas cekal pavouci, kde jste sli bublinou z pavucin a z tech pavucin na vas ze dni najednou skakali obri pavouci, nebo tam byli kukli pavouku, ktere viseli ze stropu a v nekterych z nich byli opet lidi. Noo pak jsme tu meli pokojicek male holcicky s panenkami a plysaky bez hlavy, kuchyn celou od krve, kde kuchar nekomu usekl hlavu, kter vam pritala pod nohami, nejake obromne chlupate prisery, ale co me desilo naprosto nejvic.. Kdyz jsme museli projit drevenym neskutecne uzkym drevenym bludistem, kde na vas skakali klauni s motorovkou, propadavali se dvere a vubec. Kdyz jsem po 20 minutach vylezla, nevedela jsem pomalu ci jsem, ale pratele dala jsem to. Sama tomu porad neverim ale ano. V kazdem pripade, kdyz uz jsem si myslela, jak to mam za sebou.. Vcera mela moje sestricka zavody v cheeru v Denveru, ktere byli samozrejme naprosto uzasne a ja byla strasne pysna, ale hlavni pointa. Pokud jste vernimi clenari, tak si pamatujete, jak jsme navstivili zabavni park Elitches. Kam jsme jeli i vcera, s jednou malinkou zapleteckou. Wooou no samozrejme, ze tam je ted specialni Halloweenova rijnova akce a jsou tam ted tri strasidelne domy hruzi, ktere musime vsechny navstivit! No ja myslela, ze me vomejou. Ale tak co, uz jsem to jednou zvladla. Bylo to dost podobne jako predchozi, ale jen kratsi a rozcastkovane. Uz jsem se na fotkach dokonce i smala, narozdil od predchozich. Muzu rict opet s klidnym sveromim ale, ze moje rodina, je ta nejlepsi. Ne z celeho USA, ale z celeho sveta. 

Noo a k zaveru. Aby jste si nemysleli, ze vsechno je porad ruzove, tak jsem se v uplynulych dvou tydnech jsem si prosla situaci, ktere se ted vlastne tak nejak smeju. Noo takhle, ono to vlastne neni ani tak horke, jak si mozna myslite, ale ja kdyz jsem se nad tim zamyslela, tak jsem se nad tim musela pozastavit. Byla jsem uz tak tri tydny nemocna, znate to. Nejdriv jen kasilek a smrkani, ale ja jakozto blazen, ktery nema nikdy uplne cas na to byt nemocny a kort v americe, jsem to vubec nevnimala. Po dvou tydnech, kdy me ale americka mamka donutila si zmerit teplotu, kde bylo temer 39, jsem si rekla tyjo, tak asi je na case to nejak resit. Noo kdyz mi po tydnu tadz nejake USA prasky absolutne nezabirali, byla jsem trochu nestastna. I s horeckou jsem ale musela do skoly, protoze vim, ze se to strhava ze znamky. Zacala jsem vzpominat na stare babicky recepty, jako jsou tvarohove ponozky a podobne veci a neco mi najednou doslo. Nejspis vsichni vy z vas, mladsi, kdyz jste uz vic nemocni, tak na vas prave praktikuje babicka vsechny tyto metody a vari obidky a cajicky.. Tady to ale tak nefunguje. Doslo mi, ze jsem tu vazne jen sama za sebe a rekla si, jo fakt jsem. Byla to az tahle situace, ktera mi ukazala, jak hrozne budu sobestacna az prijedu a jak strasne moc jsem rada, mit tuhle prilezitost. O tohle me uz nikdo nikdy nepripravi a bude to moje. Uz naporad, budu tak trosku Americanka.

Muzete si vsimnout meho nadseneho vyrazu

Kristýna Pechová

Kristýna Pechová, Liberec
studentka v USA, ročník 2018–2019

informace o studentce...

Poslední příspěvky

02. 03. 2019 LAS VEGAS
30. 01. 2019 Kapička štěstíčka
21. 01. 2019 Exchange happiness
08. 01. 2019 Kupička vlastenectví
02. 01. 2019 Merry USA Christmas

Instagram

Sledujte mě i na Instagramu

Facebook

https://www.facebook.com/kristyna.pechova14