Dobrodružství na Aljašce

Od mého příletu uběhl zhruba týden. Mohu z vlastní zkušenosti říct, že život v Evropě a Americe se liší a je to celkem znát. Na Aljašce obzvlášť, přece jenom to není typický americký stát. Zdejší život je zaměřen převážně na přírodu (což je jeden z hlavních důvodů proč zde lidé také bydlí).

V létě, kdy zde není téměř žádný sníh až na území polárního kruhu a vrcholy hor, se lidé snaží trávit co nejvíce času venku v přírodě. Aktivit tu je spousta (lov zvěře, rybaření, turistika, kánoe, cyklistika a mnoho dalších). Za letních dnů je tu abnormálně dlouhý den. Slunce vychází většinou okolo šesté ranní hodiny a zapadá po desáté večerní (přičemž je světlo i dlouho potom). Naopak v zimních měsících si tu slunce moc neužijete. Průměrně zde svítí pouze šest hodin denně.

Aljašská příroda je hodně rozmanitá, žije zde spousta druhů zvířat, jako například typičtí aljašští losi a medvědi. Krajina je plná rozsáhlých a mohutných hor, které zaplňují téměř většinu území. Za první týden jsem již stihnul potkat pár losů (kteří se běžně pohybují po městech i mezi domy) a dokonce i jednoho medvěda Baribaldyho.

Hned první víkend jsme vyrazili na třídenní kempování. Pod pojmem kempování jsem si představoval trochu něco jiného, ale byl jsem příjemně překvapen. V pátek po obědě jsme vzali auto, sbalili vše potřebné a vyrazili směrem na Sever. Cestou jsme se stavili na spousta zajímavých místech, jako například vyhlídka na nejvyšší horu Severní Ameriky-Denali (McKinley). Bohužel jen málokdy spatříte horu celou, většinu času se totiž skrývá pod mraky. Dále jsme pokračovali přes malou turistickou vesničku Talkeetna, kde jsem měl svojí první „americkou“ pizzu. Vždy jsem se divil lidem, kteří jedli pizzu příborem, ale když jsem spatřil takhle přeplněnou pizzu, hned jsem to pochopil.

Výhled na aljašské vrcholy

Na místo jsme dorazili ještě za světla kolem jedenácté večer. Postavili jsme stan a šli spát. Druhý den jsme pokračovali v cestě dále. Počasí se měnilo každou chvíli, zpočátku bylo pod mraky, pak na chvíli pršelo, a nakonec svítilo i slunce. Takhle se to střídalo celý den. Odpoledne jsme nasbírali plno borůvek na nedělní lívance. V neděli ráno jsem byl probuzen křikotáním veverek. Na programu zbývaly poslední dvě aktivity, výlet do bublající bažiny a na ledovec. Ledovců jsem již viděl mnoho, ale tento byl opravdu výborný (doslova). Abyste měli představu, takovýto výlet měl přes 1000km (Ano, vzdálenosti jsou tu opravdu velké).

Kempování

Ledovec Matanuska - největší ledovec dostupný automobilem

Pohled ze shora na vysušenou bažinu

Turistický obchod v městečku Talkeetna

Martin Landsmann

Martin Landsmann, Praha
student v USA, ročník 2020-2021

Poslední příspěvky

30. 09. 2020 Zima se blíží
10. 09. 2020 Výlet na kánoe