Stanování pod ledovcem

Online škola je již v plném proudu, zatímco slunných a teplých dnů ubývá. Díky již zmiňovanému běhání jsem si našel pár skvělých kamarádů. S jedním z nich jsem se domluvil na výletě (stanování) pod ledovcem.

Můj hostitelský táta koupil novou pračku a sušičku, které se musely převézt a přestěhovat do horního patra na chatu. Nikdy jsem nepředpokládal, že mne tu i takové věci budou čekat. Pračku se sušičkou jsme stěhovali celkem třikrát. K dispozici jsme měli stěhovací popruhy, které velice práci zlehčovaly. I tak to ale nebyla žádná sranda. Většinou jsme to dělali za tmy a deště.

Druhý den ráno jsme se probudili nečekaně za deště. Předpověď na náš „TRIP“ nebyla moc pěkná, čekalo nás deštivé a větrné počasí. Od výletu nás ale nic neodradilo. Ještě před odjezdem se na nás přišel podívat jeden malý a roztomilý medvěd, který si pochutnával na odpadkách vedle auta. Kolem poledního dorazil kamarád na chatu a pokračovali jsme dále směrem do malého rybářského městečka Seward, kde začínal náš PORTAGE PASS TRAIL. Cestou jsme projížděli jednosměrným tunelem, který je otevřen pouze v 30minutových intervalech.

Po příjezdu na parkoviště se rozpršelo ještě víc. S sebou jsme měli vše potřebné na aljašské kempování (například stan, sprej na medvědy, nepromokavé oblečení, filtr na vodu, vařič s expediční stravou a spoustu horkých nápojů). Naše túra začínala velkým převýšením a pak nás čekal pouze sestup k ledovcovému jezeru. Cesta trvala pouze hodinu a půl, ale za nepříznivého počasí. Na místo jsme dorazili kolem třetí, rychle jsme postavili stany a vypili něco na zahřátí (Hypotermie/podchlazení je jedna z hlavních příčin smrtí v arktických oblastech). Jelikož je můj kamarád z Aljašky, nic mu nebránilo v odpolední koupeli v ledovcovém jezeře, které mohlo mít zhruba 10 stupňů. Já jsem ale rád zůstal v teple. Na pláži jsme kempovali sami, dokonce i bez medvědů.

Večer jsme si ohřáli zmražené jídlo a nechyběl ani americký dezert S’mores. V noci teplota klesla na nějakých 5 stupňů, což nebylo tak strašné. Průtrže mračen a silný vítr byl už o něco horší.  Ráno jsme si sbalili všechny věci, vypili horkou čokoládu a vyrazili zpět. Samozřejmě opět za deště. Na parkovišti nás již čekala moje hostitelská ségra s kamarádkou. Ve městě jsme si za odměnu koupili horké kafe.

To ale není vše. Před pár dny totiž nedaleko města ztroskotala malá rybářská loď. Nedalo nám tedy, abychom se tam nešli podívat. Zaparkovali jsme na pláži kousek od napůl ponořené lodi. Když jsme došli blíže, vynořila se před námi jedna překážka, řeka. Proud řeky byl velice silný a dost studený. Všichni se s chutí vrhli do brodění se řekou, ale tentokrát jsem nemohl zůstat za autsajdra. Musím říct, že voda teplá opravdu nebyla. Na druhém břehu se válely zbytky lodi spolu s rybářskými pruty, záchrannými vestami a světlicemi. Loď ztroskotala kus od břehu, lákalo nás tedy podívat na „palubu“. Já jsem ale zůstal na břehu, už tak jsem se dost klepal zimou. Zbytek ale plaval kupředu. Když vylezli na stožár lodi, zpozoroval jsem pár malých lachtanů. Trošku jsem znejistil, protože jsem s nimi zatím žádnou zkušenost neměl. Poté co připlavali zpět na břeh, jsem sesbíral pár suvenýrů (světlic) a vyrazili jsme zpět k autu. Všichni smrděli jak nafta, protože moře bylo stále zaplavené palivem z lodi. V jednu chvíli to vypadalo, že ti, co plavali k lodi, omdlí. Oblečení jsme měli mokré od deště a do toho stále foukalo. Naštěstí nám zbyla ještě nějaká horká voda na čaj.

 

Musím říci, že tento výlet byl opravdu zajímavý, co se týče toho, co jsem viděl, ale i zažil.

Martin Landsmann

Martin Landsmann, Praha
student v USA, ročník 2020-2021

Poslední příspěvky

30. 09. 2020 Zima se blíží
10. 09. 2020 Výlet na kánoe