Spring break - cesta do Colorada

Ahojte a vítejte u dalšího příspěvku! Jak už jste z názvu mohli poznat, máme jarní prázdniny. Celý tento týden mám možnost strávit v Coloradu. S kým a proč, to vám hned povím!

V Coloradu máme rodinu. Respektive, taťka tam má bratrance a sestřenici. Minulé září mi zavolali, jestli bych je nechtěla navštívit. Byla jsem celá rozjásaná, že se můžu podívat do Colorada. A tak to začalo. Někdy v lednu jsme koupili letenku, a pak už zbývaly poslední dva měsíce do odletu. Těšila jsem se na hory, přírodu, sportovní týden, a také na strejdu a tetu! Já vím, i když to je vzdálená rodina, pro mě to je nyní strejda s tetou. V životě jsem je potkala možná třikrát. O to víc se těším, až s nimi zažiju týden ve městečku Crested Butte. Dne 12. 3. nám začínají jarní prázdniny. Tento den je pátek. Ač jsem se ptala všech, proč máme v pátek volno, nikdo mi na to nedokázal odpovědět. Ale to nevadí, však aspoň mám tento den na přípravu. Ráno se zabalím a večer máme rozlučku s Cheer & Dance týmem. 

Ve čtvrtek večer mi přišla zpráva od strejdy. Žádá po mně číslo na Taeler. Mrknu, udělám screenshot a posílám. Za minutu ji volá a Taeler odejde do vedlejší místnosti. Já už mám v hlavě šestnáct otazníků, co se zase děje. Celé dva týdny se modlím, ať nechytne někdo z rodiny Covid, jinak nikam nejedu. To se naštěstí nestalo. Taeler přijde po 10 minutách s děsivým výrazem a povídá: „Kvůli zimní bouři by ti v sobotu zrušili let, takže se běž zabalit a poletíš už zítra!“

Winter storm

holka, která je součástí všeho

V ten moment se mi tak ulevilo, ale zároveň nemám nic nachystané. Prádlo není vyprané, a navíc, zítra máme rozlučku s holkama. Bohužel, trenérce jsem napsala zprávu, že nemůžu přijít. Celkem mě to mrzí, ale nemám na výběr. Rychle se balím, u toho peru, strašný zmatek a já jsem jak vyplá. Chodím po pokoji tam a zpět a nemůžu se vzpamatovat, že už zítra letím. Taeler se mi směje, prý neviděla nikoho pomalejšího v balení. V 10 večer jsem hotová, ráno dobalím zbytek. Kartáček, nabíječka a počítač. Vyjíždíme v 8:00 ráno. Venku prší. Pomalu to zesiluje až po úplný slejvák. Stěrače ani nestíhají stírat a my máme problém něco vidět. Jestli s takovou dojedeme do Wichity na letiště, tak nás pán bůh má rád. To byla nejvíce stresující cesta na letiště v mém životě. Obdivovala jsem Taeler, že se mnou v takovém počasí jela. Jenže, pokud bychom jely zítra, bylo by sice pěkně v Kansasu, za to v Coloradu bychom se nedostali se strejdou k nim domů. Má přijít obrovská zimní sněhová bouře. Zní to strašlivě. Jen doufám, že se další sobotu dostanu domů. Jak říkám, když ne Covid, straší bouřka!

Peach mango with extra peach

A tady radši nic nejde vidět

S hodinovým předstihem jsme se dostaly na letiště. Spolu vyřizujeme letenku, a pak už musím zamávat. Tady jsem si vzpomněla na moment, kdy jsem mávala rodičům s tím, že se uvidíme za 10 měsíců. Tohle bylo mnohem jednodušší. Na co nechci ani pomyslet, jak jim budu mávat za tři měsíce s tím, že se možná za rok uvidíme. Jestli je věc, která selhává na tomto programu…  zasejete si nové kořeny, kterým musíte říct brzo ahoj. I kamarádka už mi napsala, že ji chybím. A to odjíždím jenom na jeden blbý týden. Po odbavovací kontrole jsem si koupila 2 donuty na oběd a samozřejmě vodu k pití. Letím s aerolinkou „United“, kde ty letadla jsou poloviční. Jako náš Wizz Air nebo Ryanair, tam máme dvě dlouhé řady po třech sedadlech. Tady mají 13 řad, 2x po dvou sedadlech. Takové malinké a útulné. Momentálně sedím v letadle, píšu další kapitolu a těším se na všechno dobrodružství, které mě čeká tento týden! 

Se strejdou Martinem

Západ slunce cestou do Crested Butte

typická fotka z letadla

Já s Chito na snow shoes

První objevy v Coloradu

Po 12ti hodinové cestě jsme dorazili do finálové destinace Crested Butte v jihozápadním Coloradu. Hned druhý den ráno jsem se šla se strejdou projít okolo, aby mi to tady ukázal, jeho oblíbená místa, a taky kde všude můžu chodit přes týden. Strejda Martin spolu s jeho sestrou Markétou už tady bydlí přes 20 let, takže to znají jako vlastní boty. Vzali jsme jejího psa Chito na dopolední procházku zdejším údolím, a odpoledne nás čekaly snow shoes. Je tady přes 1 metr sněhu, plus ještě tento víkend minimálně 20 cm napadne, takže tyto plošné boty přišly vhod. S Markétou, neboli Kakošem (což je její přezdívka), jsme vyrazily do sněhu na větší procházku. V druhé polovině už nás chytla přicházející zimní bouře, kvůli které bych původně dneska nedorazila do Colorada. Jsem opravdu ráda, že jsem mohla. Colorado má své kouzlo, je plné horských chatiček, lyžařských středisek, a úplně nejvíce mě překvapují vánoční světýlka. Prý to nechávají až do konce sezóny, což je konec března. Večer jsme zašli do místní pizzerie. Velmi oblíbená je Secret stash pizzeria, kde si můžete poskládat pizzu na vlastní výběr. Já jsem zvolila starou známou Hawaii s ananasem, protože ananas na pizzu přece patří. Všeobecně, tento týden je hlavní sezóna, protože Američané mají Spring break v několika státech. Všude plno lidí a lyžařské střediska jsou pouze na rezervaci, kvůli omezenému počtu osob na sjezdovce.