Tři týdny Američanem!

Dnes odbil můj třetí týden v americkém Kansasu. Za všechny ty dny se událo opravdu hodně věcí a bude těžké to všechno popsat. Prošel jsem si hlubokou krizí a zjistil jsem, že to nebude procházka růžovou zahradou. Myslím, že mou krizi ukončil dnešní den a můj první fotbalový zápas v životě. Ale musím začít od začátku.

Prvních pár dní jsem si užíval se vší parádou. Poznával jsem Kansas, seznamoval se se svou novou „rodinou“ a všechno se zdálo být krásné. Těsně před začátkem školy jsem vyrazil zvolit předměty a nemohl se dočkat jejího začátku. Všechno vypadalo tak optimisticky. Byl jsem přesvědčený, že se nic nemůže pokazit a já si budu všechno pouze užívat. Samozřejmě jsem se chtěl účastnit nějakých sportů a jelikož už od dětských let jsem si chtěl vyzkoušet „soccer“, což je náš fotbal, volba byla jasná. Byl jsem ze všeho opravdu nadšený. Týden uběhl jako voda a přišla středa.. první den školy v největší škole ve Wichitě, Southeast High School.

Jelikož je „náš“ dům vzdálen od školy poměrně daleko, do školy se musím dopravovat školním autobusem. Je to přesně ten autobus, který znáte ze seriálu Simpsonovi. Velká, žlutá krabička s nápisem „School bus“. Kdybyste se šli projít ve všední den ráno po městě, viděli byste těchto autobusů plné ulice. Jsou opravdu všude. Jsem rád, že mám možnost jezdit autobusem, protože mi to dává naprosto odlišný pohled na Ameriku. Nechci mluvit obecně, ale budu mluvit z vlastní zkušenosti. V autobusech tu potkáte minimum bílých dětí. Velká většina dětí, které tento způsob dopravy do školy využívají, jsou jiných ras. Především afroameričané a hispánci.

Autobus mne zavede do míst, které bych nikdy nenavštívil. Když jsem vyrazil poprvé, byl jsem opravdu vyděšený. Jsou tu opravdová Ghetta. Tábory, které jsou ohraničené plotem s malinkými plastovými domy uvnitř, bez sebemenšího soukromí a prostoru. Je to něco, co si opravdu nepředstavíte, když někdo řekne „Amerika“. Bohužel, smutná realita. Je tu opravdu vidět velký kontrast. Některé čtvrti oplývají paláci se zelenými zahradami a vysokými ploty a na druhé straně plastové domečky s jednou nebo dvěma místnostmi.

Po příjezdu do školy se mi vždy naskytne pohled na nekonečně dlouhou budovu, která na první pohled připomíná věznici. Všechno zde probíhá obrovskou rychlostí. Po vystoupení z autobusu mám většinou tak deset minut na to, abych se dopravil do třídy na svoji „Lead class“. Tato čtyřicetiminutová hodina slouží většinou k poslechnutí novinek a možností na škole, udělaní nějakého toho papírování nebo dospání předešlé noci.. nebo ji tak někteří používají. Po „Lead class“ mě čeká druhá nebo třetí hodina. Záleží na tom, jestli je sudý či lichý den. Předmětů mám ve škole celkem osm, ty jsou rozděleny na čtyři a čtyři. V sudé dny navštěvuji Government, US History, Algebra a Biology. Naopak v liché dny procvičuji své pohybové schopnosti v Lifetime sports, načež následuje English, Advocacy a Journalism.

Během přestávek, které trvají pouze pár minut, to na chodbách vypadá jako na národní demonstraci. Po chodbách proudí stovky studentů, snažících dostat se do své třídy. Během svého snažení probít se davem, trousí všelijaké nadávky a posměšky. Kdybych to mohl pozorovat nezúčastněně, zřejmě by to byl opravdu vtipný pohled. Bohužel, já se tímto davem musím probít taktéž, což podstatně ubírá na míře zábavy.

Amerika mne stále nepřestává udivovat a překvapovat. Stále je tu spoustu věcí, které čekají na mé objevení a já se nemůžu dočkat, až si k těmto věcem najdu svou cestu.

Matouš Budig

Matouš Budig, Sulkovec
student v USA, ročník 2018–2019

informace o studentovi...

Poslední příspěvky

01. 06. 2018 Moje cesta do Ameriky!

Instagram

Sledujte mě i na Instagramu

Facebook

https://www.facebook.com/profile.php?id=100006115457247