Poprvé roztleskávačkou

Ahojte! Tak jsem tady zpátky po prvním týdnu ve škole. Nakonec to nebylo tak šílené. Během těchto dní jsem se již mohla seznámit se spoustou dalších lidí. Jediné, na co si stále nemůžu zvyknout je počet studentů ve třídě. U nás jsem zvyklá na třicet, nebo když máme semináře, tak nás bylo minimálně deset. Ale tady je nás většinou max čtyři. Výhodou je, že když něčemu nerozumím hned, tak mi s tím učitel pomůže. Teď mířím na můj ne velice oblíbený předmět – fyzička.

Každopádně poté přišel den, na který jsem se nejvíc těšila. V pátek po celotýdenním trénování jsme měli první vystoupení na fotbalovém zápase. Dopoledne byla normálně škola.  Během polední pauzy jsme byli na obědě a poprvé jsem vyzkoušela školní jídelnu. Doma jsme nic neměli a ve škole měli pizzu, tak to si přece nenechám ujít. Následovaly další tři zdlouhavé hodiny, a pak už jsem mohla běžet domů.

Kolem páté odpoledne jsem byla zpátky ve škole. Tentokrát se hra nekonala u nás, ale museli jsme jet do Altoony, což je zhruba půl hodiny odtud. Jo, to už jsem si začínala uvědomovat, že vlastně VŮBEC nevím, jak to probíhá. Když jsme přijeli, tak jsem zase poprosila holky, jestli bychom si to nemohly zopakovat. Myslím, že už mě musí mít po krk, když to pořád neumím, ale jsem tady "nová", takže se mám na co vymluvit!:D Naštěstí byly tak ochotné a některé pokřiky jsme zopakovaly. No a zanedlouho už to celé začínalo. Dva týmy, diváci, roztleskávačky a já jako jediná Češka tam stojíme na dráze. Celé to je nepopsatelné. Atmosféra neměla chybu. Moje host rodina tam také přijela. Jelikož bydlím v takové malé komunitě, tak většina lidí se tady zná a chodí podporovat tyto akce. Americký fotbalový zápas začínal kolem šesté večer. Byl nádherný západ Slunce. Na druhé straně stály cheer holky z druhého týmu. Postupem celého večera jsem pobírala, jak to vlastně chodí. Stály jsme tam čtyři hodiny a pořád povzbuzovaly. A nakonec to stálo za to! Máme vítězství!  

 

Tak už mám vlastní!

Momentálně se musím doučit kroky a slova, abych nad tím nemusela tolik přemýšlet, ale víc si to užívat. Příští týden nás čeká další, zase někde jinde, tak už se těším!

PS: Jak už možná víte, tak mám i vlastní blog. Pokud Vás zajímá ještě pár dodatečných informací o místní tradici ve škole, můžete si přečíst.:) www.exchangestudent.cz

S láskou, Týna

Kristýna Šnyrychová

Kristýna Šnyrychová, Kopřivnice
studentka v USA, Kansas, ročník 2020-2021

Jmenuji se Týna, je mi 18 let a jsem z Kopřivnice. Mezi mé koníčky patří především sport a cestování. Miluju pozvání nových míst, kultur a hlavně lidí. Díky tomuto programu mám šanci studovat rok v zahraničí, zažít tak něco neobvyklého a zjistit, jaký je život za oceánem.

Poslední příspěvky

26. 10. 2020 Pumpkin Patch
17. 10. 2020 Školní systém v USA
22. 09. 2020 Náš Homecoming!
09. 09. 2020 Labor Day