Getting ready for our Christmas craziness

Vim, ze to tu opakuji nad kazdicky prispevek, ale tentokrat vazne nemam ani tucha, kde bych mela zacit. Vazne. Jak uz jsem se jednou zminila, tak nam bylo (snad jako jedine skole v okoli co jsem pochopila) tritydenni volno. Joo ono to mozna zni dokonale, ale musim rict, ten vsechen blazinec co se odehraval okolo..no parkrat jsem si rikala, ze bych snad byla i radsi ve skole. Zacala bych nejspis mycm silenym pecenim. Jelikoz nas o prazdninach cekali tri ruzne zastavky rozprostrene uplne vsude a dohromady obsahujici asi 60 lidi, tak se uplne na peceni nesetrilo. Jako ostatne na nicem tady nikdy. Hah. V kazdem pripade, temer vsichni byli v praci nebo kdekoliv jinde, takze peceni zbylo na me. 25 hodin v kuchyni za dva dny a reknu vam, ze jsem tu dabelskou mistnost nemohla ani videt. Taky bych vam mohla popsat muj dalsi pokus o neco Ceskeho tady. No, nedopadlo to o moc lip nez knedlo zelo vepro co si budem. Linecka kolecka. Z duvodu nedostatku hladke mouky (chytri vedi, ze v mych oblastech se vyskytuje pouze polohruba) bylo nutne pouzit kokosovou. Mnoo. Chutnalo to spise jako kokosky ale jist se to dalo. Lepe receno, ja to nejedla, protoze pri kazdem soustu se mi linula slza po tvari se steskem po opravdovem cukrovi a zklamanim, co jsem to z te nasi Ceske dobroty ja tady udelala. Taky jsem samozrejme nemela formicky ze, takze kolecka jsem vykrajovala tubou na napln a prostredek jsem vykrajovala panem Georgem Washingtonem (uvivite na obazku). Vsi ucta pane prezidente, porad jste pomocny. Musim tedy ale rict, zlaty kokosovy linecky. Boze muj..To co se tady nazyva americkym cukrovim je vylozene vrazda vanoc. Minimalne pro nevinnou ceskym cukrovim posedlou sestnactiletou slecnu. Jednoduse dvemi slovy - marsmelouny vsude!!! Opravdu se priznam, ze jsem nevedela, ze je muzete nacpat vylozene vsude. Kdyz jsem zrovna nebyla v kuchyni, tak jsem balila darky. To uz muzu rict mam radsi. Na to uz jsem take nebyla sama, takze kdyz jsme se asi v deset vecer uz ze zoufalstvi balily se segrou do vanocniho papiru sami, byla to vetsi zabava.

Myslim, ze jako mozna vic nez polovina lidske populace, jsem i ja nakupovala darky tak trochu na posledni chvili. 4 dny pred odjezdem a vsechnz moje darky zavisely na tom jednom dni. S Katie jsme si krasne privstaly, abychom to vse stihly, protoze Pechova zmatkarka samozrejme. Na nase velike prekvapeni jsme ale vsechno mely nakoupene za dve hodiny! Vsechno za dve! Tak jsme se i odmenily cokoladovym koktejlem. Za tu nejvetsi odmenu za to vsechno silenstvi, nakupovani, peceni a vseho dalsiho jsme si posledni den pred odjezdem zasli na takzvane Dinner Theater na Strooge. Aneb jak my zname tri duchove Vanoc nebo tak? Vsichni urcite vime o cem mluvim. O co tam vlastne vsechno jde. Je to vazne takovy moc hezky zazitek. Prijdete do vazne hezkeho salonku, navecerite se a herci, kteri hraji na jevisti vas obsluhuji. Pak se ocitnou na jevisti a o prestavce se ukazou v kostymech s deserty, usmevy a nadeji, ze se vam hra libi. Musim rict, byla jsem dojata. Ja dam na takova predstaveni hodne. 

To by bylo o uvodu do naseho rodinneho silenstvi a v dalsim prispevku se teste na vanoce samotne!

Jojo, segra taky pomahala