Ahoj, jak se daří?

Ahojky všichni, vítám vás zpátky u mého blogísku ze Spojených států:) Možná vám jméno mého postu připadá malinko zvláštní (ani bych se nedivila lol), ale nebojte – vysvětlím. Často mi totiž z Česka chodí od kamarádů zprávy typu: „Čauky, jak se máš?“ apod. Tak jsem si říkala, že vám dneska napíši, jak probíhají mé normální listopadové dny a zároveň vám shrnu své pocity ohledně mého už skoro čtyř měsíčního života v USA.

Kde bych začala? Časově jsem to sice trošku propásla, ale nikdy jsem vám tu nenapsala nic o Halloweenu, a to je načase změnit, neboť je to celkem výjimečná zkušenost. Vlastně to trošku připomínalo naše české Velikonoce, akorát nebylo třeba pomlázky a na „koledu“ jsme vyrazili až k večeru. Já jsem šla jako agent Men in black společně s dalšími exchange studenty a středoškoláky (viz úvodní fotka). Přinesla jsem si takových sladkostí, že ani nevím, co s nimi;) Nicméně mohu říct, že jsem si opravdu zažila tuto poněkud legendární tradici.

Moving on. Co mi přijde celkem zajímavé zmínit – baseball. Než jsem přijela do USA, jsem o tomto sportu věděla jen nějaké základy (převážně z letních táborů), tady jsem však umístěna do rodiny, která baseballem žije. A tak jsem se rychle stala fanouškem Texas Rangers:D – baseballového týmu, který sídlí v Arlingtonu (součást DFW metroplexu asi hodinu od mého bydliště). Texas Rangers postoupili do World Series a z večerního sledování zápasů a fandění za obrazovkou se vyklubala příjemná tradice. Setkala jsem se s hodně lidmi, kteří jejich postup do World Series opravdu prožívali a když ji Texas Rangers vyhráli, tak o tom všem povídali – i moji učitelé ve škole – na některých hodinách jsme měli „Happy Rangers day“ (prakticky řečeno volno), protože si naši učitelé chtěli užít jejich výhru. Opravdová realita mě ale zasáhla, až když jsem se přijela podívat na jejich výherní parade v Arlingtonu, kde jsme měli super místa hned u silnice, protože tam naši známí čekali už od tří hodin ráno. Na tuto parade navíc dorazilo kolem 700 tis lidí a já byla mezi nimi, neskutečný.

parade

Texas Rangers parade

Za zmínku určitě stojí i Veterans day, který jsme slavili 10. listopadu. Ve škole jsme měli hodinový program, při kterém zpíval školní sbor, tančili roztleskávačky a drill team, také přijely mladší děti z elementary schools v našem ISD a předvedly různá taneční představení. K tomu jsme slyšeli příběhy veteránů, mávali americkými vlajkami, poslechli si americkou hymnu, pledge of allegiance a všichni si spolu zazpívali God bless the U.S.A. Proč mi tato událost přišla zajímavá? Uvědomila jsem si hodně rozdílů mezi Českem a USA. Veterans day je „svátek“ i v Česku, ale není mu věnovaná přílišná pozornost, i když za pozornost stojí. Další veliký rozdíl – Američani milují svou zemi, něco pro nás Čechy nepředstavitelného – já mám Česko ráda, ale nikdy jsem doma nezažila tak patriotistickou událost a ani by mi to nepřipadalo úplně přirozené. Vztah zdejších ke své zemi rozhodně patří na můj seznam kulturních rozdílů, protože to není něco, co se dá přehlédnout.

veterans day as a yearbook staff

veterans day as a yearbook staff

Jinak jsem během posledních dvou týdnů stihla campovat a dělat své první s’mores:D Uvařila jsem s Tarjou bramboráky – fun fact: Němci je jedí s Apfelsoße, zažila svou poslední football game, navštívila friendsgiving a upekla pravé české koláče. Taky jsem napsala TSI testy z matiky s nejvyšším skórem na škole a jsem mezi top 5% nejlepšími výsledky v Texasu celkově. Zároveň se mi povedlo přesvědčit svou student counselor, abych mohla v květnu graduovat. Z mého přání – walk the stage in cap and gown – se vyklubalo graduování s high school diploma, stálo mě to sice hodně úsilí a můj rozvrh příští semester bude šílenej;), ale udělalo mi to radost (líná huba, holý neštěstí fakt platí).

last game

last football game s drill teamem

Jsem zpátky u první otázky. „Jak se máš?“ Mám se dobře a jak vidíte, jsem celkem busy:) Nenechte se zmást, moje dny jsou často dost rutinní – ráno brzo do školy, pozdě domů, a to pořád dokola. Ale o exchange programu taky platí další moudro: jaký si to uděláš, takový to máš. I když jsem často dost unavená (obzvlášť když jsem byla student-athlete:), stejně se snažím hledat příležitosti a využívat svůj čas na úplné maximum, přece jen dvakrát mrknu a letím zpátky do Česka. Nebudu lhát, exchange year není procházka růžovým sadem. Já mám třeba celkem problém si najít dobrou partu kamarádů, a to už tady nějaký pátek jsem a zapojuji se všude, jak jen to jde. Není to žádná tragédie, ale cítím, že mám ještě na čem pracovat. Jasně, chybí mi Česko a kamarádi<3, ale zároveň mi Texas přirostl k srdíčku a vnímám každý den jako příležitost vyzkoušet něco nového a nesedět jen doma. So, stay tuned y’all.

Díky moc za přečtení tohohle ultra dlouhého postu<3 (snad vás neotrávila moje čeština:) Exchange studentům přeju krásné díkuvzdání a posílám pozdrav do Česka:) doufám, že jste ready na Christmas season!

Mějte se krásně, u dalšího blogísku čauky!

Kačka

PS: zajděte na Hunger games, je to pecka;)

smores

s'mores v procesu

kolache

koláče<33 (vzhled není 100% ideální), sklidila jsem velký úspěch;)

Kateřina Partlová

Kateřina Partlová, Beroun
studentka v USA, ročník 2023-2024

Poslední příspěvky

22. 11. 2023 Ahoj, jak se daří?
03. 11. 2023 Podzim v plném proudu