![](/media/5195/20200827_131531.jpg?width=820&height=500&mode=crop)
První den školy v USA (2.část)
S nervozitou jsem si sedla do lavice a čekala na osudnou osmou hodinu ranní. Minuty ubíhaly rychleji než kdykoli předtím a mojí hlavou se honily myšlenky o tom, jak tuhle hodinu přežiju, jelikož si z fyziky pamatuji úplný kulový.
Den předem mi rodina v klidu řekla, že můj učitel fyziky není vůbec špatný a že mě s ním hodiny fyziky budou bavit. Na to jsem měla jedinou odpověď: „Myslím, že problém nebude v učiteli, ale mezi ním a židlí.“. I tak jsem si řekla, že se to snad nějak přežije. Navíc tam budu mít hodně spolužáků, kteří mi můžou pomoct, když nebudu něco chápat. No a víte kolik tam těch spolužáků bylo. Nula. Byla jsem tam jen já a učitel. A ne, nebylo to tím, že jsem byla nová, nebo tak. Nikdo se doopravdy neukázal.
![](/media/5196/img_20200827_171949.jpg)
Setkání s paní Lee White, díky které mi bylo umožněno se zúsčastnit tohoto programu. Děkuji!
Když bych hodinu měla shrnout, tak učitel ze mne nadšen doopravdy nebyl. Shlédli jsme totiž desetiminutové video o základech ve fyzice. Když jsem mu řekla, že jsem se ztratila po prvních třiceti sekundách, zpozorovala jsem jeho bolest v obličeji, která říkala: „Tohle bude dlouhý rok.“. Na druhou stranu můžu být trochu ráda, jelikož díky tomu, že jsem tam byla sama, mi byla fyzika nahrazena výtvarnou výchovou. Uf.
![](/media/5197/20200827_124651.jpg)
Jako úkol na ročenku, jsme museli ve skupinách sehnat co nejvíce selfíček ze seznamu, který jsme obdrželi. Toto má být boj s meči, ale jelikož, jsme je nenašli, tak jsme si řekli, že špičatá mrkev a dlouhá sýrová tyčka budou mně a Kaelin stačit. (PS: těch selfíček mám hodně, takže se na ně připravte.)
Co se týče následujících dní, vše probíhá celkem hladce. Týden zpátky jsem prošla testováním z angličtiny a matematiky, které není na známky a ani se nikam nezaznamenává. Je to pro učitele, aby věděli jak na tom jejich žáci jsou. Sice jsem se ze začátku lekla, protože mi o tom nikdo nic neřekl, ale po rozhovoru se zástupkyní mi bylo vše jasné. Také jsem musela zařizovat hodně věcí (poškolní aktivity, nostrifikace, …), takže proto druhá část vychází takhle pozdě. S rodinou si rozumíme čím dál víc, mám tu i pár nových kamarádů a celkově i přes komplikace, které mi tu COVID způsobuje, si myslím, že program probíhá perfektně.
![Lucie Prajslerová](/media/5124/lucie-prajslerova-studentka-v-usa-cci.jpg?anchor=center&mode=crop&width=60&height=60&rnd=132458948490000000)
Lucie Prajslerová, Hradec Králové
studentka v USA, výherce stipendia, ročník 2020-2021