Festival a rychle ubíhající čas

Jedním z největších zážitků poslední doby pro mě byl hudební festival FoCoMX, který se každoročně koná tady ve Fort Collins. Festival probíhá po celém městě a koncerty nejsou jen na jednom místě, ale doslova všude možně, v obchodech s vinylovými deskami, kavárnách, barech, menších hudebních klubech nebo hospodách. Díky tomu mělo celé město úplně jinou atmosféru než normálně. Kamkoliv člověk přišel, někde hrála živá hudba a všude bylo plno lidí.

 

Na festivalu hrálo okolo 450 kapel, takže bylo nemožné všechno stihnout. Bylo zajímavé jen tak chodit po městě, objevovat nové kapely a poslouchat různé hudební styly. Některé kapely byly hodně dobré a překvapilo mě, kolik talentovaných muzikantů tam hrálo. Jelikož mám hudbu rád a hraju na kytaru, tak jsem si to celé užil ještě o něco víc. Atmosféra byla skvělá a bylo super vidět, jak moc tady lidé podporují lokální hudbu a menší kapely.

 

Trochu škoda ale bylo, že jsem na festival šel sám. I tak jsem si to užil, ale myslím, že s někým dalším by to bylo ještě lepší. Taky mi přišlo docela zvláštní a trochu otravné, že hodně míst, kde se koncerty konaly, bylo přístupných až od 21 let. Kvůli tomu jsem se na některé koncerty nemohl dostat, i když bych je rád viděl. Je zajímavé, jak přísně se tady v Americe bere věkový limit kolem alkoholu, protože i když člověk jde hlavně kvůli hudbě, stejně ho dovnitř nepustí.

 

Začínám si taky víc všímat, jak zvláštní počasí tady v Coloradu je. Jeden týden sněží a je zima skoro jako uprostřed zimy, a hned další týden je přes dvacet stupňů a člověk může chodit venku jen v tričku. Počasí se mění strašně rychle a někdy člověk ani neví, co si má ráno obléct. Je docela normální, že ráno je zima a odpoledne úplně teplo. Pro mě je to pořád trochu nezvyk.

 

Poslední dobou taky hodně přemýšlím nad tím, že už tu budu jen měsíc. Přijde mi šílené, jak rychle to celé uteklo. Když jsem do Ameriky přijel, měl jsem pocit, že konec pobytu je strašně daleko a že mám před sebou spoustu času. Teď už ale začínám přemýšlet nad návratem domů a uvědomuju si, kolik věcí jsem tady zažil. Za těch několik měsíců jsem poznal spoustu nových lidí, viděl místa, kam bych se normálně asi nikdy nepodíval, a zažil věci, které bych doma nezažil.

 

Snažím se proto co nejvíc užít poslední týdny, které mi tady zbývají. Nechci později litovat, že jsem něco nevyužil nebo někam nešel. Zároveň se ale už trochu těším domů, protože mi chybí rodina, kamarádi a některé věci z Česka, které člověk začne ocenovat až když je dlouho pryč.

To je zatím všechno, příště zase napíšu, co je nového.