first month down

Hned po návratu domů jsme s host rodinou a Anne (výměnnou studentkou z německa) vyrazili na nákupy do většího města. Hlavním cílem našeho výletu bylo sehnání nových běžeckých bot a šatů na Homecoming. Když jsme vešli do obchodu s šaty, bylo nám jasné, že to bude na dlouho. V řadě na zkušební kabinky jsme strávili přes hodinu a vyzkoušet si desatery šaty nám nakonec zabralo podobně dlouho. Obě jsme však nakonec našly své favority a nakupování tak dopadlo úspěšně.

Na školu jsem si i během druhého týdne stále teprve začínala zvykat, ale musím přiznat, že pro mě opravdu není nijak zvlášť obtížná a vlastně si užívám, že se nemusím tolik učit. Velkou část bodů (známkuje se tu pomocí bodů a procent) na rozdíl od Česka tu však dostáváme za domácí úkoly a projekty, takže mi škola i tak zabírá poměrně dost času. Moc se mi zalíbil koncept study hall, kterou si můžete zvolit jako jeden ze svých předmětů a máte během tohoto času možnost pracovat na ostatních předmětech, hrát hry nebo třeba zhlédnout film. Studenti posledních dvou ročníků, kteří mají dobré známky a nemají žádné kázeňské postihy pak mají možnost během této hodiny opustit školu. Telefony musíme v každé učebně odevzdávat a máme k nim přístup pouze o přestávkách a během oběda. Zbytek týdne se dost podobal tomu prvnímu pouze s tím rozdílem, že nás čekala naše home meet a tím pádem i týmové focení. Den před závodem jsme se opět sešli u někoho doma a měli společnou večeři. Tuhle část a celkově to, že jsem součástí týmu si opravdu moc užívám. V pátek hrál náš fotbalový tým opět doma, takže to byla opět velká akce. Na každé domácí hře je nějaké téma. U první hry to bylo USA a tentokrát jsme se měli obléknout do konkrétní barvy podle ročníku. Našemu fotbalovému týmu se tentokrát ne úplně obvykle podařilo zvítězit, a to pro mě byl úžasný zážitek. Všichni studenti totiž hned po skončení utkání naběhli na hřiště a vítězství tak oslavila celá škola společně. Zbytek večera jsem pak se skupinou přátel strávila v jednom z jejich domů, kde někteří hráli hry, jiní sledovali televizi a zbytek si prostě jen povídal a užíval společný čas.

V sobotu ráno mě tentokrát nečekal běh s týmem, ale místo toho jsme se s celou mojí host rodinou zúčastnili charitativního pochodu na podporu boje proti rakovině. Všichni účastníci dostali růžové tričko, v důsledku, čeho vznikla obrovská skupina stejně oblečených lidí ve svítivě růžovém. Atmosféra byla úžasná a dost podobala nějakému většímu běžeckému závodu. Podél celé trati byly školní kapely, lidé, kteří buď pouze podporovali nebo rozdávali vzorky produktů a v cíli byl trh, kde místní výrobci prodávali své výrobky. Následně jsme využili volného dopoledne a vydali se do Hobby Lobby ze kterého se okamžitě stal můj nejoblíbenější ochod. Jedná se o obchod o velikosti našeho většího Globusu, kde prodávájí věci na vyrábění a kde najdete všechno, co vás jen napadne od látek, přes korálky a nálepky až po sady na kamínkování. To mě jako milovníka háčkování a obecně všeho vyrábění nepřekvapivě ohromilo a domů jsem s pár drobnostmi odešla. Čas na běh jsem si našla odpoledne a večer jsem šla na bonfire (táborák, většinou u někoho doma). Během posedávání a povídání u ohně jsme si stihli také zahrát pár kol cornhole (hra s malými sáčky naplněnými kukuřicí jejíž cílem je strefování se do otvorů na nakloněné desce na druhé straně hřiště.

Ranní běh jsem si tentokrát nechala na neděli a opět jsem mi měla společnost. Tentokrát se nás sešlo opravdu hodně a moc jsem si to užila. Neděle jsou tu vždy klidnější a bylo tomu tak i tentokrát. Své host mamce jsem dopoledne pomáhala vařit a pak už všichni přišli, zahráli jsme si pár kol deskových her a šlo se jíst. Po jídle opět hráli Minnesota Vikings, takže program na zbytek večera byl jasný.

Další školní týden už nebyl nijak zvláštní, protože už jsem si na školu stihla zvyknout. Meet nás tentokrát čekal už v úterý, což znamenalo že team diner byla v pondělí. Závod byl opravdu hodně kopcovitý a já do toho byla navíc ještě nemocná, takže mi to úplně nesedlo. I přesto se mi však podařilo vyhrát o odvést si domů trofej za první místo. Večer po závodě jsme se šli ještě podívat na light parade (průvod lidí a aut se světli, kde většinou hraje muzika a lidé hází dětem sladkosti či svítící pásky), která zahajovala nadcházející Apple fest. V pátek náš fotbalový tým hrál u svého soupeře, což nám však příliš nevadilo, protože jsme místo toho šli všichni podpořit náš volejbalový tým. Téma bylo tentokrát Havaj a našemu týmu se po pěti velice těsných setech podařilo s rozdílem dvou bodů zvítězit. Po hře jsme opět všichni šli k jednomu z nás domů.

Sobotní ráno bylo nepřekvapivě ve znamení běhu a poté jsme šli na makers market (trh, kde lidé prodávají své vlastnoručně vyrobené produkty). Pořídili jsme zve kváskový chléb, což pro mě s Anne byl zážitek, protože jsme po měsíci měli nějaké dobré neumělé pečivo. Večer jsme se se skupinou přátel vydali na procházku a do místní zmrzlinárny do vedlejšího většího města. V neděli pak byla na programu velká parade, ve které byla mezi dalšími tři sta vozy i naše školní kapela. Po parade jsme se vydali i na samotný festival, který bych přirovnala k takové naší pouti. Supper jsme měli tentokrát o něco později, ale já šla i přesto poté běhat.

Team diner byla následující týden trochu speciální, protože jsme si po jídle začali zdobit naše běžecké boty a další doplňky blyštivými kamínky. Trasa závodu byla tentokrát hodně rovinatá a mně se tak podařilo vyhrát v novém osobním rekordu a dostat se do top 5 dívek v mé kategorii ve státě Minnesota. V pátek večer byl ve městě octoberfest, ale já se s přáteli vydala na jídlo a následně na vyhlídku nad město.

V sobotu večer jsem měla budík nastavený na půl šestou ráno, protože jsme měli s mou host mamkou a její dcerou namířeno na Cramfest (obrovský trh ve Wisconsinu). Stánky se vším možným jsme procházeli přes tři hodiny a já byla opět překvapena tím, co všechno se tu dá sehnat. Večer mě čekal přespávačka, kde jsme vyráběli trička na následující homecoming week. Celá naše skupinka se společně vydala do Hobby Lobby a dalších obchodů s potřebami na vyrábění, kde jsme koupili trička a vše potřebné na jejich zdobení. Tento víkend byl celkově dost o vyrábění vzhledem k tomu, že jsem v neděli šla k synovi svých host rodičů pomoci s dětskou oslavou, a nakonec jsem se přidala na malování podle čísel. Tento rušný týden jsem jako vždy zakončila Sunday supper a sledováním fotbalu.

Tento blog je upřímně o týden zpožděný a já už jsem nějakou část zmiňovala minule. Chci však říct, že mě upřímně děsí, jak rychle mi čas tady utíká. Snažím se dělat co nejvíc aktivit, abych si to tady naplno užila, ale tím pádem to letí ještě víc. Jsem tu už přes měsíc, ale stále jsem si nezvykla na ty dechberoucí výhledy na kopce obsypané stromy, barevnější západy slunce, to že mám řeku Mississippi pět minut od domu, na množství veverek, zajíců a jelenů, které potkáte jen tak a ani na to, jak moc jsou tu lidé milí. Moc si to tu užívám a doufám, že tomu tak bude i nadále.