Fall in Deluth & Pumpkin Patch

Minulý blog jsem ukončila v neděli dopoledne v domnění, že zbytek dne strávím balením a přípravou do školy. Odpoledne bylo však nakonec zajímavější, než jsem očekávala. Na Sunday Supper jsem tentokrát vařila jídlo já a upřímně se mi to poměrně podařilo. Večer jsem pak pomáhala připravovat book fair v místní základní škole a dostala zprávu, jestli nechci ještě vyrazit do města s kamarády.

Nakonec mě tedy ze školy vyzvedli, a společně jsme jeli do vedlejšího města, kde jsme nejdříve pozorovali spolu západ slunce na krásném místě vysoko nad městem a poté se přesunuli do restaurace Texas Roadhouse, která je známá díky svým steakům. Věcí, kterou si tady opravdu užívám, jsou definitivně refills pítí zdarma.

Následující týden školy byl díky MEA break (podzimním prázdninám) pouze třídenní, což pro mě byla nepřekvapivě příjemná změna. Závody mě tedy čekaly už v úterý a ve středu mě také čekal první trénink se školním math týmem. Pondělí bylo vlastně dost standartní až na to, že jsme po škole opět měli týmovou večeři, která byla tentokrát v prostorách školní jídelny. Zmiňované úterní závody se pak konaly ve městě Austin a mě se opět podařilo vyhrát, a dokonce i vytvořit nový osobní rekord na této vzdálenosti. Za výhru jsem navíc dostala SPAM (americká značka dost pochybně vypadajícího konzervovaného masa) tričko, z čehož jsem měla obzvlášť radost, protože jsem se o tom předem bavila se svou host mamkou a vsadili jsme se, že pokud se mi podaří tričko vyhrát, musím maso ochutnat. Jelikož se jednalo o jeden z posledních závodů, zastavili jsme cestou domů s celým týmem v místním fast-foodu Culver’s a domů se tak dostaly až okolo desáté. Středeční vstávání na brzký trénink math týmu pak pochopitelně nebylo tou nejpříjemnější záležitostí, ale ve výsledku stálo za to a mou motivací bylo, že jsem ze školy odcházela už v čase oběda, protože nás čekala dlouhá cesta do Deluth, města na severu Minnesoty ležící hned vedle Lake Superior.

Na tento výlet jsem vyrazila s rodinou syna svých host rodičů a jejich výměnnou studentkou z Německa Anne. Ubytováni jsme byli v chatičce u jezera ještě s jednou rodinou, což znamenalo přítomnost šesti malých dětí a pro mě trochu neobvyklou přítomnost neustálého křiku, ale zato i mnohem více možností čím se zabavit. První den jsme dorazili až večer, takže jsme toho kromě hraní deskových her moc nestihli. Na večeři jsme vyrazili do typické americké restaurace a pak už šli pomalu spát.

Počasí nám druhý den úplně nepřálo, takže jsme byli z velké části odkázáni na program vevnitř. Po krátké procházce k majáku jsme zavítali do muzea loďstva, do kavárny na menší občerstvení a následně do akvária. Obědy jsme vždy připravili ráno a měli tak o ně během dne postaráno. Po návštěvě nádraží a menší výstavy vlaků se naše skupina rozdělila a tatínkové s polovinou dětí vyrazili do loveckého obchodu a my se s maminkami a druhou polovinou dětí vydali do místního obchodního centra. Po tom, co jsme prošly skoro každý obchod a sehnaly věci na večeři, vydali jsme se do chaty uvařit to nejlepší jídlo do tohoto počasí, chilli and grilled cheese. Večery pak byli většinou ve znamení sledování baseballu, hraní deskových her a pozorování dětských tanečních vystoupení.

Na další dny už se nám naštěstí vyčasilo, což nám umožnilo navštívit mnoho krásných míst po celém Deluthu. Druhý den jsme se vydali k dalšímu majáku a později do místních lesů. Procházky s dětmi jsou samozřejmě něco trochu jiného, než na co jsem zvyklá, ale snažila jsem se přizpůsobit a děti alespoň částečně zabavit. Třetí den mě okouzlil nejvíc, protože jsme navštívili nádherné vodopády a viděli spoustu krásných výhledů. Večery v chatě byli díky výhledu na jezero a krbu v obýváku naprosto kouzelné a barevné listy všude po okolí byli třešničkou na dortu podzimní atmosféry.

V neděli jsme se pak už vydali zpět domů a po dlouhé cestě nás čekal Sunday Supper, ke kterému jsme tentokrát měli breakfast for dinner (wafle, vajíčka, párky…) Já musela také ochutnat dříve zmíněný SPAM, abych dodržela podmínky sázky a překvapivě to nebylo ani zdaleka tak špatné, jak jsem očekávala. Týden ve škole už nebyl nijak zvlášť zajímavý. Odpoledne jsem trávila na trénincích a večery většinou doma. Úterní večer jsem jela s host mamkou shánět věci na Boo Basket Exchange (skupina lidí si vylosuje jména, každý pak musí pro někoho vytvořit košík s maličkostmi, které by se mu mohli líbit, a nakonec si je všichni vzájemně po vyměňují), kterou máme naplánovanou na den před halloweenem. Ve čtvrtek jsme nepřekvapivě opět závodili. Poslední dobou mě trochu trápil nárt, takže jsem byla ze závodu obzvlášť nervózní. Ve výsledku jsem doběhla druhá a byla poměrně spokojená.

Víkendový program vyloženě křičel podzimní atmosférou, protože v sobotu jsme s host rodinou a Anne jeli na dýňovou farmu s kukuřičným bludištěm a v neděli jsem se s kamarádkami vydala do jiné dýňové osady. V dýňovém bludišti jsme sbírali odznáčky, za které můžeme další měsíc pořídit různé drobnosti v obchodech po městě, což mě upřímně dost bavilo. V areálu bylo také spoustu dalších stanovišť s různými hrami a atrakcemi. Večer u nás pak přespávaly vnučky a já pro ně pomáhala připravit filmový večer. Později jsem se pak vydala za kamarády, se kterými jsme zašli na jídlo a později sledovali baseballový zápas a šli do sauny. V neděli jsem si pak po dlouhé době mohla přispat a po ranním běhu vyrazila na další pumpkin patch. Po procházení po areálu a focení fotek s dýněmi jsme se ještě stavili na jídlo. Večer byl samozřejmě další Sunday Supper, ke kterému jsme tentokrát měli tacos a pak už jsem pouze pomohla s přípravou halloweenských dekorací a věnovala se přípravě do školy.

Maya Bartošová

Maya Bartošová, Pardubice
studentka v USA, výherce stipendia 40%, ročník 2026-2027

Poslední příspěvky

11. 10. 2026 Homecoming week
05. 10. 2026 first month down
28. 08. 2026 Welcome to Minnesota!