The Prep Phase

Předodletová příprava 

V neděli 31. 5. se v Hradci Králové konala předodletová schůze, kde se sešli všichni, kteří svůj příští rok stráví ať už ve Spojených státech, Kanadě, a nebo i v Japonsku. Všechno probíhalo naprosto skvěle. Dostali jsme dokonce tašku s užitečnými věcmi, které se nám na cestě letadlem budou rozhodně hodit. Paní Jana nám objasnila každou otázku, která nás napadla, a dala nám i spoustu užitečných rad, za což jí moc děkuji. Část, která mě bavila nejvíce byla když studenti, kteří nedávno přijeli z USA, mluvili o svých zážitcích, někdy dokonce i s rodiči. Bylo to opravdu hodně přínosné a jsem ráda, že jsem mohla naživo vidět další lidi, kteří si plní svůj sen. Všichni byli moc milí. 

 Vízum 

Někdy v polovině května jsem začala vyplňovat žádost o vízum. Bylo to celkem náročné a podrobné vyplňování, ale díky návodům Jany Rule to všechno proběhlo v pořádku. Horší bylo domlouvání schůzky, protože jsem musela dlouho čekat, než na mě přijde řada a často systém i vypadl.

To jsem ale vše zvládla a v pátek 5. 6. jsem místo normálního školního dne odjela s mamkou do Prahy na americkou ambasádu. Vyjely jsme už ve čtvrtek odpoledne a přespaly jsme u mojí rodiny v Praze. Bylo super je po dlouhé době zase vidět. Potom jsme se brzo ráno vydaly přes celou Prahu na ambasádu, kde jsem měla být na 9. ráno. Venku pršelo, takže to moc příjemné počasí nebylo, naštěstí jsme ale venku čekaly pouze něco okolo 30 minut. Vevnitř jsem odevzdala veškerou elektroniku, prošla kontrolou a šla si sednout do čekárny spolu s dalšími lidmi. Ani ne za pár minut mě zavolali k okénku, kde jsem odevzdala všechny důležité papíry. Zanedlouho jsem šla k dalšímu okénku udělat otisky prstů a jako poslední přišel pohovor. Toho jsem se opravdu hodně bála, ale nakonec to bylo všechno v pořádku. Paní tam byla moc milá, takže ze mě nervozita hned opadla. Zeptala se mě pouze na pár základních otázek o mém pobytu. Nakonec jsem tam strávila necelých 20 minut a odcházela s pocitem, že jsem o další kousek blíže svému dlouhodobému snu.

O 10 dní později mi přišel cestovní pas s vízem uvnitř. Strašně se mi líbí ten vzhled víza a připadá mi to naprosto neuvěřitelné, že to opravdu držím v ruce. Nemůžu se dočkat, co vše zažiju.

 A jak to budu mít s českou školou? 

Díky mému skvělému řediteli a paní učitelce třídní jsem si domluvila individuální výuku. Budu to mít v tom smyslu, že předměty, které mám navolené v USA v registračním formuláři, mi některé budou počítat do české výuky. Takže o většinu předmětů si vůbec nemusím dělat starosti. Vyvážila jsem to tak, že v USA jsem si prozatím navolila pouze předměty, které mě zajímají, ačkoliv ještě nemám finální rozvrh. Tudíž matematiku, chemii a fyziku budu dodělávat až přiletím, formou buď testů, nebo finálního přezkoušení, což se dá zvládnout. Učitel matiky mi i nabídl online vysvětlení věcí, kdybych potřebovala, za což jsem ráda. A například zeměpis budu s velkou pravděpodobností moci dělat online formou. Za tenhle výsledek jsem moc ráda, protože tímto způsobem nepřijdu o začlenění do amerického světa, ale zároveň ani o možnost zůstat s mou současnou třídou v Česku. 

Tohle je pro dnešní blog vše. Vše se blíží neuvěřitelnou rychlostí a já se nemůžu dočkat, až vám budu moci říct další informace. Tak zatím u dalšího blogu!

 

 

Americká ambasáda

Výlet na Lysou horu