Blog ze střední školy v USA – Kristýna Nevoralová

06. 07. 2026, Kristýna Nevoralová | Blogy studentů z USA

Last School Month

Ahoj všichni! Vítám vás u dnešního blogu. Povím vám, jak jsem prožila poslední měsíc ve škole (školní zájezd, vysvědčení, emoce) a vše o začátku léta.

Na začátku června jsme s mojí třídou měli třídní výlet do kempu Lučina u Žermanické přehrady. Bylo to moc fajn a i přes déšť jsme si to všichni moc užili. Hráli jsme hry, povídali si, procházeli se a užívali si společné chvíle. Byla jsem ráda, že jsem s nimi mohla ten poslední měsíc takto zakončit.

Tento měsíc naše škola také pořádala jako skoro každý rok jazykový zájezd, tentokrát do Skotska a cestou tam i navštívit na den krásné Nizozemsko, hlavně Amsterdam. V Amsterdamu bylo krásné počasí a celý den jsme si užili procházením po městě, plavbou loďkou a hlavně nakupováním. Následně jsme navštívili i Zaanse Schans, což je město proslulé větrnými mlýny a hlavně sýry. Ano, ochutnala jsem poměrně velké množství sýrů.

Poté jsme nasedli na obrovskou loď, kde jsme strávili asi 15 hodin. Bylo to úžasné. Tolik obchodů, naprosto obří večeře a snídaně, kino a dokonce i karaoke. Západ slunce tam byl nádherný.

Dorazili jsme do Skotska, kde jsme strávili asi celé 4 dny. Spali jsme u rodin a moje host maminka byla opravdu skvělá. Pokaždé jsme si celou cestu domů nebo na místo srazu povídaly úplně o všem a bylo zajímavé dozvědět se víc o zvyklostech ve Skotsku a o tom, jak se tam vlastně žije. A skotský přízvuk bylo často naprosto těžké rozluštit. V průběhu pobytu jsme navštívili Edinburgh, St Andrews, Melrose Abbey, Stirling a mnoho dalšího. Loučení s rodinou potom bylo těžké, ale jsem moc ráda, že jsem měla možnost ji, její 2 kočky a dceru, i když jsme s ní mluvili jen jednou, poznat. Celý tento výlet mi umožnil poznat další zemi a její fungování. Bylo to skvělé, ale zároveň smutné, protože to byl nejspíš můj poslední školní zájezd, tím, že ve čtvrťáku už tu možnost mít nebudu.

Po návratu domů nás čekalo už pouze vysvědčení. Bylo pro mě hodně dojemné jít naposledy po školní chodbě a vědět, že zde budu znovu až za 10 měsíců, a to jako člověk, který se změnil, dospěl a splnil si svůj největší sen. Nevím, jako jaký člověk se za ten rok vrátím, ale vím, že mi výměnný pobyt dá do života to, na co budu vždycky vzpomínat. Loučení s mojí třídou a třídní paní učitelkou bylo hodně dojemné, ale byla jsem ráda, že mám ve škole někoho, kdo dělá loučení tak těžkým.

Červen s sebou přinesl spousty změn, díky kterým vím, že se toto opravdu děje a že opravdu opustím všechno a všechny na dlouhou dobu. Je to zvláštní pocit. Začínám nakupovat dárky pro hostitelskou rodinu a všechny okolo, na doporučení paní Jany mám v ledničce už asi 10 Studentských pečetí. Začínám plánovat poslední venky s kamarády, výlety, rozlučkovou oslavu, co si vlastně všechno sbalím a s host ségrou už děláme seznam toho, co spolu chceme podniknout.

Začínám být ze všeho pomalu nervózní, mít strach z odjezdu, z toho, co bude, z toho, co v Česku zanechám. A tyto pocity jsou naprosto normální. Je normální pochybovat a bát se odjezdu, opuštění rodiny, přátel a všeho, co znám. Nenechám ale, ať mě to zastaví. Většinou věci, které nás nejvíce děsí, jsou přesně ty, které musíme udělat, abychom objevili novou verzi sebe sama. A já si jedu splnit můj dětský sen, jdu tam prožít těch 10 měsíců, jak nejlépe můžu a vytěžit z toho všechno. Teď už mi zbývá se jen se vším rozloučit a začít novou kapitolu, která se stane jednou z nejlepších, ať už bude vypadat jakkoliv. A já se těším, co všechno mi přinese.

V těchto chvílích mi hodně pomáhá i má hostitelská rodina, se kterou si píšu skoro pořád a jde opravdu vidět, že tu pro mě při těžkých chvílích vždycky budou. A za to jsem víc než ráda.

Děkuji za přečtení tohoto blogu. Uvidíme se ještě u mého posledního blogu před odjezdem, který pro mě bude velmi emotivní, ale zároveň začátkem něčeho velkého. Mějte se hezky a užívejte si letní prázdniny!