Homecoming

První z typických amerických tradic je za mnou. Představuji vám Homecoming! Tato tradice znamená doslova vracení se domů. Bývalí studenti navštíví svou starou školu, zajdou na fotbalový zápas, a tak trochu se vrátí do středoškolských ale i vysokoškolských let. Homecoming probíhá i na univerzitách. Pro současné studenty je to týden plný zábavy s velkým finále v podobě sobotního plesu.

Celý týden měl odstartovat velkým nedělním průvodem. Školní kapela a všechny sporty se měly sejít před školou a předvést svého ducha a celkově oslavit naši školu. Měla to být velká akce. My v cross-country jsme vytáhli klacky z dřívějších let a byli odhodlaní všem dokázat, že náš sport je stejně důležitý jako ostatní (na nás se tu totiž dívají shora). Jak říkám, “měla”. Žádný průvod se nekonal. Zrušili ho kvůli dešti. Všichni byli naštvaní, protože v době, kdy měl probíhat nepršelo, takže se to klidně mohlo pořádat. 

Na každý den pondělí bylo naplánované téma USA. Hlavní podmínkou bylo, abyste přišli v barvách americké vlajky. Čekala jsem, že celá škola bude navlečená a pomalovaná vlajkami, že se každý student zapojí, když jsou tu všichni takoví vlastenci. Ale opak byl pravdou. Hodně dětí přišlo oblečený úplně normálně. Ale náš stůl ne. Parisiny kamarádky si Homecoming užívají se vším všudy. 

Úterní dress code zněl - vesmír. Paris se s maskou moc nepárala a poslala Jacquelyn pro kosmonautskou uniformu. Já celý víkend přemýšlela, co si vezmu na sebe. Nakonec jsem vyrobila pár papírových hvězd a v obchodě sehnala černý plášť a tematickou čelenku. Naštěstí jsou teď obchody plné halloweenských kostýmů, takže bylo z čeho vybírat. U kasy jsem si všimla spreje na vlasy s třpytkami a hned jsem ho přehodila do košíku taky. Bohužel nakonec neměl takový efekt, jaký jsem čekala. Ale celý kostým vypadal myslím slušně. Posuďte sami!

Už v pondělí večer jsem byla varována, že hodně lidí se v úterý na masku vykašle, protože nevychází s lidmi ze školní rady, kteří vymýšleli témata. Ale to mi bylo upřímně jedno. Byla jsem nadšená, že mám kostým a hodlala jsem si celý týden užít. Byl to přeci jen můj jediný Homecomig! Když jsme následující den prezentovali naše projekty z US History, připadala jsem si trošku divně mezi ostatními spolužáky posetá hvězdami, ale na obědě jsem si opět spravila chuť.  

Ve středu se atmosféra značně zlepšila. Každá třída se totiž měla obléknout do jiné barvy. A Američani milují soutěžení mezi jednotlivými ročníky. Já jsem se společně s ostatníma seniorama 😀 oblékla do červena. Večer se konal zápas amerického fotbalu, ale tentokrát nehráli kluci, ale holky. Opět se soupeřilo mezi třídami. Kdokoli z holek se mohl přihlásit do týmu a asi čtrnáct dní předem trénovat na utkání. Paris a její kamarádky byly součástí týmu. Ale většina z nich (včetně Paris) si jen koupily týmová trička a fandily na lavičce. Každopádně to byla velká akce. A upřímně mnohem větší zábava než normální fotbal. Myslím, že jsem ještě nezmínila, že hampshirské klučičí fotbalové družstvo je hodně, hodně mizerné. A nejen vzhledově! 😀 Minulou sezonu nedali ani jeden touch down a letos až na první utkání prohráli všechno s nulou. Oproti tomu seniorské holčičí družstvo ve středu skórovalo a vyhrálo na plné čáře proti juniorům (to je třída hned pod námi). Navíc jsem věděla, co se na hřišti děje a kdo má zrovna míč. Normálně se ve hře moc neorientuju. Divácky to bylo rozhodně zajímavější. V poločase nastoupili místo roztleskávaček kluci a předvedli svůj taneček. Všichni se náramně bavili. Akorát mi byla celou dobu zima. A proč jsem si nezvala bundu? Protože měla zelenou barvu. Kdybych si ji mezi samými červenými spolužáky oblékla, tak by mě udupali! 

Poté co se všichni senioři rozběhli na hřiště obejmou hrdinky dne, se celá škola přesunula k ohni. Na pozemku školy zapálili hranici a kdyby se něco zvrtlo pozvali i hasiče. Snad tři hasičská auta blikala ze silnice. Všichni oslavovali. Skákali a křičeli. V davu chodili učitelé s vysílačkami a kdykoli někdo někomu chtěl vylézt na záda okamžitě ho sesadili dolů. Úplně jako policie. Tedy ne že by policie zakazoval lidem lézt si vzájemně na ramena, ale víte, jak to myslím. Udržovali pořádek.  

Čtvrteční téma znělo: Oblečte se jako vaše dřívější já. To vám řeknu upřímně stálo úplně za houby! U většiny lidí jste vůbec nepoznali rozdíl oproti normálnímu oblečení. (A většinou tam taky ani žádný rozdíl nebyl.) Když už se někdo chtěl odlišit od ostatních, tak si vzal zvířecí overal. Paris se oblékla celá do batikovaného oblečení a já si od ní půjčila šátek jako můj “návrat do mládí”, ale jinak jsem byla oblečená normálně. 

Jako další tradice spojená s Homecomingem jsou symboly jednotlivých sportů vyřezaná do papírových desek a vyvěšená na plot okolo fotbalového hřiště. Většinou má každý sport stejný design. Stejné barvy a stejně napsaná jména. Ale cross-country je v tomto opět výjimkou. U nás si každý svou desku pomaluje sám. Kterýkoli jiný den bych byla nadšená, že můžu malovat, kromě čtvrtka. Člověk by řekl, že tento týden bude odpočinkový, ale omyl! V pátek jsme psali tři testy a já nevěděla na co se učit dřív. Navíc jsem byla hrozně unavená z předešlého dne. Takže jsem to rychle namatlala, abych si mohla jít lehnout. A nevím, jestli mám být ráda nebo se mám zlobit, protože jsme je nakonec ani nepověsili. V pátek pršelo a akorát by se venku rozmočily. Teď mám ten hrozný výtvor v pokoji a přemýšlím o tom, že ho přemaluji, abych si ho mohla vystavit. 

V pátek se celá škola zahalila do fialova. Kdysi jsem psala, že Whip-pur je divoká kočka jako znak školy. Zjistila jsem, že to není tak úplně pravda. Kočka sice symbol školy je, ale Whip-purs je zkomolenina fialové a bílé - školních barev. Proto fialová. V second handu v těhotenském oddělení jsem sehnala parádní fialové kalhoty, Paris mi na obličej nalepila fialové třpytky a okolo krku pověsila vánoční perly a můj kostým neměl chybu. Dokonce jsem si vzala i fialové ponožky! Ten den jsme měli i pozměněný rozvrh, protože se konalo Assembly - “shromáždění v tělocvičně”. Už jsem jedno zažila, takže jsem vědělo, co čekat. A řekla bych, že celým smyslem je pozvednou ducha školy. Protože se nejedná o nic jiného, než že posloucháte kecy, jak je vaše škola báječná a rozhodně lepší než všechny okolní. Všichni se mohou zbláznit a tleskají, pískají a skákají, tak že se třese zem pod nohama. Každá třída se může přetrhnout, aby to byla ona, kdo skanduje nejhlasitěji. Hlavně senioři jsou v tomto směru úplní šílenci. V rohu hraje školní kapela a také roztleskávačky předvedou, co umí. Mimochodem jejich vystoupení stojí většinou za to. Také se soutěží mezi třídami v tom, kdo si víckrát pinkne s balonem nebo kdo rychleji navlékne na ruce silonky. Taková typická americká záležitost! 

Další velká událost je normální homecomingové fotbalové utkání. Téma: černá. Letos to ale moc velká akce nebyla, protože bylo opět kvůli dešti přesunuto na sobotní dopoledne, kam nikdo nepřišel. Upřímně jsem byla ráda, protože jsem si nepřála nic jiného než jít domů a nabrat síly na sobotní závody. Nevím, jak bych běhala, kdybych celý večer stála na stadionu. Rozhodně ne tak rychle, protože jsem si zaběhla osobní rekord! Tady je opět výjimečnost cross-country. Všechny ostatní sporty zrušili sobotní utkání (samozřejmě kromě fotbalu), ale my ne. My si to pěkně odběhli a o pár hodin později trsali na plese! Nejen moje nohy umíraly! 

Ano dostáváme se k plesu, z vrcholu celého týdne! Mluvilo se tady o tom už dlouho dopředu, protože všichni řešili Homecoming date - partnera s kterým půjdete na ples. Probíhá to přesně tak jako ve filmech. Večer přijede váš kluk k vám domů, na ruku vám navleče květinový náramek, vy mu na oplátku připnete růži na sako, potom si vás dojaté maminky několikrát vyfotí před dveřmi a na parketu se k sobě tisknete a ehm... Potom je trochu změna, protože nehraje pomalá romantická hudba, ale všichni ostatní kolem vás trsají na energické písničky. Což je mimochodem docela komické. Doufám, že jste si nemysleli, že jsem to byla já, kdo šel v páru. To rozhodně ne! Ale Paris a spousta dalších ano. 

Těsně před plesem se musíte vyfotit. To je velice důležité a dělá se tu z toho věda. My jsme jeli speciálně do zahradnického centra, pořídit fotky. Sešla se tam skupina asi deseti Parisiných kamarádů a s nimi především maminky, ale třeba i mladší sourozenci, připravení s foťáky. Mimo ně tam byl i fotograf???Teď se podívejte, co mám na nohách. Ne, to nejsou moje boty. Doma jsem vytáhla svoje lodičky na klínku a bylo mi řečeno, že v nich rozhodně nemůžu jít na středoškolský ples a že takové má jejich babička. To vážně potěší! Potom mi podstrčili toho s tím, že si stejně všichni boty sundají, jakmile se dostanou do školy. No, uznávám, že mi je všichni chválili, ale i ta chvíle po plese, než jsme se dostali domů stačila na to, aby se mi udělal puchýř a moje nohy umíraly na každém kroku. Připadala jsem si jako malá mořská víla, když poprvé vstoupila na pevninu! 

Celý ples trval pouze tři hodiny a výstižněji by se celé akce dala nazvat diskotékou. Protože opravdu nešlo o nic jiného. V prostoru školní jídelny se nacházel DJ, který pouštěl hudbu a většina lidí byla shromážděná v hloučku okolo. Na jednom konci místnosti se potom nacházeli fotoboxy. Celý dav studentů hlídali učitelé. Chodili mezi žáky a kontrolovali stejně tak jako ve středu, jestli někdo netropí hlouposti.  

Celkově mi přijde, že jsou tady mladiství hodně svázaní pravidly. Například řidičák máte sice od 16 let, ale dokud vám není osmnáct nemůžete nikam vyjet po jedenácté hodině večer. V autě s vámi může sedět pouze jeden spolujezdec. Ale zpět k plesům. Když si vzpomenu, co všechno vyvádíme na plesech u nás. Tady si ani neškrtnete. 

Málem bych zapomněla na královny a krále plesu! Celá škola hlasovala pro jednu holku a jednoho kluka z každého ročníku. Vybraným posadili na hlavu koruny, holky dostali květinu a všichni nám společně zamávali z balkonu a užili si svoje tři minuty slávy. 

Tento ročník nebyl nejlepší ples, na kterém jsem mohla být. Holky si stěžovali, že hudba stála za nic, protože na rap, jaký pouštěli se nedalo pořádně tancovat a když už konečně pustili nějakou vypalovačku, tak ji hned zase přepnuli. Hodně lidí odešlo dříve, včetně Paris a jejích kamarádek. Já zůstala s holkama z cross-country ostatně jako celý večer. Snažila jsem se to užít, ale o půl desáté jsme už byly unavené a přesunuli se ke skříňkám. Ještě předtím, než jsme zamířili domů, jsme se stavili na jídle v jednom z fastfoodů. Hranolky bodly, když jste od tří hodin nic nejedli. 

Kdybych měla celý týden zhodnotit, tak řeknu, že to bylo sranda. Chodit do školy každý den v jiném kostýmu nemá chybu i středeční utkání jsem si užila, obvykle se během hry nudím. Ale ples mě zase tak ze srdce nevzal. Ano bylo to fajn. Zajímavá zkušenost zažít celé to šílenství okolo. Ale české plesy a “maturáky” jsou stejně lepší!  

Michaela Jánešová

Michaela Jánešová, Lanškroun
studentka v USA, ročník 2019–2020

informace o studentovi...

Poslední příspěvky

01. 10. 2019 Homecoming
09. 09. 2019 Americké kino
27. 08. 2019 Whips family!
12. 08. 2019 Nákupy v Americe