Nová hostitelská rodina a stěhování na Hawaii

Vítejte u mého dalšího blogu. Dnes vám tu povím něco o své nové rodině, stěhování a hlavně jak jsem se z Oregonu na Hawaii vůbec dostala.

Jak už jsem prozradila v minulém blogu, čekala mě změna hostitelské rodiny v USA a dokonce i stěhování do jiného státu Ameriky, protože někdy prostě věci nejsou tak, jak bychom si přáli, i když do toho dáváme všechno.

Hned 1. ledna mi volala koordinátorka s těmi úžasnými zprávami. Když mi řekla kam poletím, spadla mi úžasem čelist. Nemohla jsem tomu uvěřit. V ten moment to celé bylo nereálné asi jako kdybych vyhrála jackpot. Bála jsem se, aby se něco nepokazilo, protože jsme čekali ještě na nějaké potvrzení, takže to pořád nebylo úplně jisté. Nakonec se to ale všechno během pár dnů vyřešilo a mohla jsem začít balit. Hned co jsem dostala všechny informace, jsem kontaktovala svoji novou rodinu. Tentokrát žádný dorm, ale rodina. Mám host mamku, taťku a mladší ségru. Hned co to šlo jsme si zavolali a musím říct, že od začátku byli neskutečně milí a měla jsem z nich nejen dobrý, ale přímo úžasný pocit.

Začala jsem si vyřizovat přestup v americké škole a balit. Potřebovala jsem nejen koupit další kufr, ale ještě k tomu jsem posílala domů nějaké balíky. Kdo by potřeboval lyžařskou bundu na Hawaii, že… Loučení a prozrazení kam to vlastně mizím jsem si nechala pro většinu lidí až na poslední chvíli jako překvapení. Jela jsem se ještě podívat na poslední basketbalový trénink a rozloučit se s týmem. Další den už jsem měla letět, ale to by přece nebylo dost zajímavé, kdyby to opravdu bylo tak jednoduché. Do noci jsem ještě balila kufry a brzo vstávala. Jenže ráno se objevila host mamka se špatnou zprávou - sněhová bouře přes celý Oregon, zavřené školy a uzavřené cesty na letiště. To znamenalo jediné, nikam neletím. Letenky se nám naštěstí podařilo rychle přebookovat o pár dní později. Ještě že tak, protože do toho všeho jsem ještě ten den nějak zvládla onemocnět…

Když jsem se konečně dostala na letiště, můj let měl spoustu komplikací a zpoždění, přesto jsem se ale na Hawaii i o pět hodin později úspěšně dostala. Moje rodina mi to tu hned začala ukazovat, rychle jsem se zabydlela. Jsem tu sotva týden a už se toho stalo tolik, jak kdybych tu byla měsíc. Do školy jsem nastoupila okamžitě, ještě ten den jsem si tu našla spoustu kamarádů. Všichni, které jsem tu zatím potkala, jsou neskutečně milí. Oproti malému městečku v Oregonu je to obrovský rozdíl. Spousta lidí, velká škola, každý den můžu být na pláži s kamarády… Lidi tu žijí mírumilovně, nikdo nikam nespěchá, všechno je tu naprosto klidné. Kromě lidí má Hawaii ale i opravdu nádhernou přírodu. Za ten týden už jsem se stihla podívat na všechna 4 pobřeží krásného Kaua'i a v plánu máme mnohem víc.

Opravdu je to jako vyhrát jackpot a já se těším, jak tu strávím zbytek roku. Tak zatím ahoj u dalšího blogu.

Kristýna Hrabovská

Kristýna Hrabovská, Břeclav
studentka v USA, výherce stipendia, ročník 2023-2024

Poslední příspěvky

09. 04. 2024 Už se to blíží…
22. 03. 2024 Spring break speciál
02. 03. 2024 Havajské rodeo
16. 02. 2024 Půl roku v Americe
24. 12. 2023 Předvánoční výlet
19. 11. 2023 Winter Wonderland