První týden na střední škole v USA za mnou!

První týden ve škole je za mnou. A musím říct, že to byla docela fuška! Nejvíc mi dávají zabrat tréninky cross-country, které trvají dvě hodiny a konají se šestkrát týdně! Jediný den, kdy si odpočinete je neděle. Jinak se pořád běhá. Na takový zápřah jsem z domu nebyla zvyklá, moje hodinové “výběhy” třikrát týdně se se zdejší náplní tréninků nedají srovnat. Musím říct, že takhle mě nohy snad ještě nebolely.

Ale pozitivní věc je, že mě běhání opravdu baví a chci se zlepšit. A za druhé v týmu jsou skvělí lidé, neustále si navzájem fandí a podporují se. Panuje tam opravdu výborná atmosféra. Řekla bych, že jsem si tam už našla i pár kamarádek. 

Ve škole se navazovat kontakty moc nedají. Za prvé, protože na to není čas, máte pouze pět minut na to přeběhnout z jedné třídy do druhé. Zapomeňte na učení o přestávkách a dodělávání domácích úkolů! A druhý důvod je, že každý má jiný rozvrh, takže se jen málokdy potkáte se stejnými lidmi na dvou předmětech. Každý si zvolí, jaké chce předměty a dochází na ně i s lidmi z nižších či vyšších ročníků. V mém případě jen z nižších, protože já věkově spadám k seniorům 😀, to znamená do nejvyššího 12. ročníku. 

Už jsem zmínila, že zdejší škola je obří? Jako ostatně všechno tady ve Spojených Státech. Budova má tři patra, což by nebylo tak neobvyklé, kdyby každé patro nezabíralo rozlohu atletického stadionu. No... možná víc. Asi si dokážete představit, kolik se na takový prostor vejde lidí. A když už jsem zmínila ten stadion... Okolo školy najdete běhací dráhu, hřiště na americký fotbal, tenisové kurty a nevím co ještě. 

Teď bych vám mohla říct, jaké jsem si vybrala předměty. Každé ráno začínám s 2D Art and Design, pokračuju Fashion a Apparel, což je jednoduše šití, potom mám US History a angličtinu. Před obědem jsem se původně měla potit na tělocviku, ale protože nezbylo žádné volné místo, docházím na Woods and Production Technology. V tomto předmětu budeme pracovat se dřevem a vyrábět stoličku. Když to slyšela moje maminka, vyprskla smíchy. Já vím, že je to trochu netradiční, ale když se nad tím zamyslíte, mně jako kreativnímu člověku to nemůže uškodit. 

Na odpolední vyučování se vždycky “moc těším”, protože mě čeká AP Calculus. Mám dvouhodinovku nejtěžší matematiky, která se tady dá vybrat. Obecně se má za to, že matematika na českých gymnázií se rovná matematice na amerických univerzitách, takže by to měla být hračka. Ale upřímně, v pátek byl první den, kdy jsem se po odchodu ze školy necítila jako totální zoufalec. Nejhorší je asi to, že některé příklady se počítají trošku jinak a spousta věcí se nazývá jinak. Můj další nepřítel byla grafická kalkulačka, kterou jsem absolutně neuměla používat, takže jsem celou dvouhodinovku protrpěla s rukou nahoře. Ale po tom, co mě učitel vysvětlil, k čemu slouží daná tlačítka, už se pomalu začínáme kamarádit. Dále každou hodinu opakujeme něco jiného. Chvíli děláme rovnice, potom funkce a já jsem spoustu věcí uložila hodně hluboko do mé paměti, takže musím tak pět minut upřeně zírat do papíru a pak si v tom lepším případě vzpomenu, jak se daná věc počítá. Napadá mě pár lidí, kterým by to znělo jako brnkačka, ale pro mě je to zkrátka záhul!  

Na druhou stranu, sami vidíte, že ostatní předměty jsou více odpočinkové, takže musím mít před sebou alespoň nějakou výzvu. Ale mrzí mě, že ve škole nenabízí Německý jazyk. Nebyl o něj zájem, tak ho zrušili. Musím najít nějaký jiný způsob, jak nevypadnou z toho mála, co umím. 

Den ode dne zjišťuji, jak rozdílná je mentalita zdejších lidí. Nejvíce je to asi vidět na učitelích, kteří tu vystupují více jako vaši kamarádi než autority. Všichni jsou pozitivně naladění a vtipkují s vámi na chodbách. Ne že by všichni čeští učitelé byli mrzouti, ale atmosféra se tady zkrátka jiná. A nevím, jestli je uvolněnost, která panuje i v hodinách úplně dobře. 

Další kulturní poznatek: Ať vás ani nenapadne vzít si to samé oblečení dva dny po sobě! Byla jsem varována, že se mi ostatní budou smát a říkat si, že jsem divná. Když mi toto Jackie říkala, koukala jsem na ní nechápavě, “Proboha proč?”  

“Prostě to tak je. Američani jsou šílení.” Mávla nad tím moje host-maminka rukou. “Budeš potřebovat sedmery kalhoty, sedmery kraťasy... ale neboj, o víkendu zajedeme nakupovat.” 

Tomu se říká ekologická společnost. Já nevím, jak ostatní, ale já jsem schopná nosit celý týden stejné šortky, obzvlášť když jsou moje oblíbené. Do určité míry mi jako holce nevadí mít více oblečení, ale co je moc, to je moc. Naštěstí jsou Taylorovi připraveni na všechno a každou chvíli se mi na posteli objeví kupička s příkazem, vezmi si, co se ti líbí, takže nemusím zase tolik utrácet. Momentálně mi do šatníku přibyli další čtvery rifle, které můžu v zimě teoreticky nosit. 

Když jsem si představovala, jaké to tady asi bude, odkazovala jsem se hodně na americké filmy. A musím říct, že realita je hodně podobná. Což platí i o autech. Škola začíná v 7:30 a já se každá ráno vozím s Paris autem. Skoro všichni starší studenti se dopravují vlastním vozidlem. Ale ne rachotinou, jakou si může dovolit český student. Tady to před školou vypadá jako přehlídka autosalonu. Buďto mají opravdu velké “rodinné” auto, někdy i s korbou anebo menší, ale moderní. Nejsem odborník přes auta, ale pravda je, že jsem první den docela koukala. 

Na závěr pro změnu zboříme jeden mýtus. Hodně lidí si myslí, že celá Amerika trpí nadváhou. Já bych řekla, že tu najdete víc silných lidí, ale všichni určitě tlustí nejsou 😀. 

Michaela Jánešová

Michaela Jánešová, Lanškroun
studentka v USA, ročník 2019–2020

informace o studentovi...

Poslední příspěvky

08. 11. 2019 Halloween
14. 10. 2019 Přichází podzim
01. 10. 2019 Homecoming
09. 09. 2019 Americké kino
27. 08. 2019 Whips family!