Předodletová příprava na roční studium v USA

Každý z vás už asi někdy slyšel slova předodletová příprava, ale jen málo z vás ví, jak probíhá. O tom vám dnes povím ve svém blogu.

Předodletovou přípravu jsem podstoupil s druhým výhercem stipendia Petrem, formou videohovoru. Přibližně 10 minut před daným termínem schůzky nám na email přišel link. Po připojení a přivítaní se s Janou Rule jsme se pustili do přípravy, které se účastnili i moji rodiče. Prvně jsme si řekli, co to pro nás stipendisty znamená takhle vycestovat, že máme správně reprezentovat Česko, organizaci CCI, ale i naše školy.

 

Nejprve jsme probrali, jaké budeme mít povinnosti.  Například, že musíme během našeho pobytu odpracovat určitý počet hodin jako dobrovolníci v komunitě, která nás přijala. Každých 14 dní musíme napsat krátký blog a poslat jej paní Rule a známky v jednotlivých předmětech musíme mít nejhůře trojky.

 

Další povinnosti máme vůči hostitelské rodině, která se o nás bez nároku na finanční odměnu bude starat. Je naší povinností se co nejvíce přizpůsobit chodu jejich domácnosti a podílet se na domácích pracích. Jsem na to z domu zvyklý, tak snad to nebude problém. Nemám problém s posekáním trávy před domem nebo klasickým úklidem. S praním svého prádla popravdě moc zkušeností nemám, ale ještě to doma s mamkou natrénujeme .

 

Paní Jana Rule nám vysvětlila, jak to bude se zdravotním pojištěním a jak postupovat v případě, že onemocníme. Varovala nás, že jakékoliv návštěvy zubaře jsou velice nákladné. Na můj dotaz ohledně pojištění při ježdění na skatu jsme zjistili, že není úplně jasné, zda se jedná o rizikový sport, zda budu muset jezdit s přilbou, nebo budu moct jezdit jen ve skateparku…..to budeme muset ještě přesně dohledat. Doufám, že to půjde nějak vyřešit, protože bez skatu si to moc představit neumím. Jezdím na něm teď skoro denně.

 

Velmi důležitá část přípravy obsahovala informace o tom, co můžeme a co nemůžeme dělat a na co si musíme dát velký pozor, protože v USA by porušení určitých pravidel mohlo mít pro nás fatální následky, a byli bychom odesláni okamžitě domů. Překvapila mě například velká přísnost ohledně užívání léků v prostorách školy. Léky může podávat pouze školní zdravotní sestra. Přesto, že mi bude za chvíli 18 let, nesmím v žádném případě řídit auto, i kdybych měl řidičák. Stejně nekompromisní přístup je v USA k pití alkoholu do 21 let a paní Rule nás upozornila, že velké riziko je i to, když se ocitneme na místě, kde je alkohol k dispozici a nejsou přítomní dospělí. Už to, že bychom tam byli, je obrovský problém a musíme si na to dát velký pozor a hned takové situace řešit s hostitelskou rodinou.

 

Bavili jsme se o tom, co je potřeba udělat před zahájením školy. Dozvěděli jsme se také, které předměty jsou povinné. Jedná se konkrétně o americkou historii, anglický jazyk, a bylo nám doporučeno si vzít matematiku, abychom nevyšli ze cviku a po návratu na českou školu zvládli rozdílové zkoušky. Naše americké studium je potřeba řešit se školním poradcem, který nám pomůže nastavit v jednotlivých předmětech takovou úroveň, abychom ji zvládli, ale zároveň se v předmětu i někam posunuli. Budu se snažit si vybrat předměty i s ohledem na to, že by mi mohly být po návratu uznány v mé české škole. To by bylo moc fajn, protože už teď je mi jasné, jak náročné to pro mě po návratu domů bude, abych zvládl všechny rozdílové zkoušky.

 

Řešili jsme pochopitelně i to, jak bychom se měli sbalit. Překvapilo mě, že si mám vzít i oblek, košili a polobotky. Vzhledem k tomu, že budu pravděpodobně nastupovat do posledního ročníku, čeká mne „prom dance“ a je možné, že budu formální kalhoty potřebovat třeba i do kostela, kam budu možná se svou hostitelskou rodinou chodit.

 

Dále nám paní Rule doporučila, jaké dárky bychom asi tak měly přivést rodině, koordinátorce a donátorce na uvítanou a taky k Vánocům. Paní Rule nám poradila, že bychom mohli nakoupit Studentské pečetě (česká čokoláda), protože u Američanů v minulosti sklidily velký úspěch. Americká čokoláda prý není moc dobrá. To mě překvapilo.

 

Velmi důležitou částí přípravy byly informace o tom, co máme dělat, když nám uletí letadlo, nebo na nás nikdo nebude čekat na letišti. Vím už, jak je důležité mít kontakty na koordinátora v telefonu a drobné na případný telefon na letišti, či napsaná čísla na krizovou linku, kam se dá volat zdarma.

 

Co mne ale nejvíce překvapilo bylo to, jak málo máme být v kontaktu s naší rodinou, kamarády a prostě celkově se vyhnout mluvení česky. Je to tak kvůli tomu, abychom si lépe zvykli na anglicky mluvící prostředí a nemuseli jsme pořád přepínat mezi dvěma jazyky.

 

Ke konci jsme si znovu všechno zkráceně zopakovali a rozloučili se. Celá tato před odletová příprava trvala asi tak hodinu se vším všudy a musím říct, že mi to hodně pomohlo a o to víc se tam už těším.

 

Vzhledem k tomu, že už vím své umístění v USA, tak příští blog udělám o státu, ve kterém budu na další rok žít, a taky o městě a škole do které budu chodit

Samuel Provazník

Samuel Provazník, Boskovice - Brno
student v USA, výherce stipendia, ročník 2021-2022

Jmenuji se Samuel, je mi 17 let a jsem z Boskovic. Rád sportuju a fotím.

Poslední příspěvky

19. 09. 2021 Výlet do Arizony
02. 09. 2021 První týdny školy