Blog ze střední školy v USA – Kristýna Nevoralová

29. 08. 2026, Kristýna Nevoralová | Blogy studentů z USA

Welcome to the USA

Moje nová životní kapitola začíná tisíce kilometrů od mé rodiny, přátel a všeho, co doposud znám. Toto je nový začátek všeho, co jsem si kdy přála.

Ahoj všichni, vítám vás u mého prvního blogu z Colorada. Pořád je pro mě neuvěřitelné, že toto vůbec píšu, ale je to tak. Právě jsem začala žít můj sen.

Než se dostanu k americké části, tak vám povím něco o mé cestě. Večer jsme s mými rodiči a ségrou vyrazili do Prahy, kde mi v 6 ráno letělo letadlo do Frankfurtu. Loučení s nimi a mými kamarády bylo opravdu těžké. Vědomí, že je neuvidím 10 měsíců, bylo strašně těžké přijmout, ale zároveň jsem byla tak natěšená na novou kapitolu. Byly tam slzy, smích, láska a všechny ostatní emoce dohromady. Pak už jsem nastoupila do letadla a nechala za sebou celý svůj život, který doposud znám.

V ten moment, co jsem překročila bezpečnostní kontroly, tak jsem zažila pocit, který jsem si nemyslela, že zažiju. Cítila jsem svobodu, ten pocit, že teď jsem na to opravdu jen já a jdu do nové země úplně sama v mých 17 letech. Byl to úžasný pocit. To neznamená, že nebylo těžké vše pustit, ale znamená to to, že to pro mě bylo důležité udělat, abych mohla vyzkoušet nový život a najít sama sebe. V letadle jsem přečetla dopisy, které mi moji kamarádi napsali, bylo to strašně krásné a hodně mě to dojalo. Myslím si, že ostatní kolem mě si toho moc dobře všimli.

Dorazila jsem do Frankfurtu a tam jsem čekala necelých 5 až 6 hodin, protože letadlo mělo zpoždění. Když jsem nastoupila do mého posledního letadla, věděla jsem, že až vystoupím, tak budu přesně tam, kde jsem vždy snila. Stále bylo těžké to pochopit. Čekal mě něco okolo 12hodinový let i se zpožděním kvůli bouři, která byla v Denveru.

Vystoupila jsem z letadla a byla neuvěřitelně štastná, že tu opravdu jsem. Tam jsem se potkala s mou host rodinou, která na mě čekala s krásným plakátem, který vyrobila moje host ségra. Bylo to úžasné vidět je po takové době psaní si.

Jsem zde pouze dva týdny a za tu dobu jsem viděla město, zkusila různá jídla, šla na corn festival do Lovelandu, poznala nové lidi, měla family nights, a hlavně si vytvořila novou rodinu. Protože ano, opravdu se tak s nimi cítím. Můžu jim věřit s čímkoli a opravdu se cítím jako část jejich rodiny. Plánujeme, co vše spolu chceme zažít. Největší šok pro mě byl, jak velký Target opravdu je. Strávili jsme strašně dlouho procházením se a bylo to úžasné. Když mě vzali do Texas Roadhouse, tak to byl úplně jiný svět. Tolik jídla, muziky, obrazovek a dokonce mě tam host taťka naučil i pravidla amerického fotbalu. A ty free refills jsou prostě úžasné.

Také mi po 4 dnech po mém příjezdu začala škola, a jsem ze všeho nadšená, i když začátky byly těžší. Ale vše o ní a mých kamarádech vám povím v dalším blogu, jinak by tento blog byl opravdu nekonečný.

Zatím si to tady užívám a cítím se jako doma. Uvidíme, co mi další dny přinesou. Těším se, až vám budu moci říct další věci.

Mějte se zatím hezky a mějte super začátek školního roku.