Od snu k realitě

Milý čtenáři, vítám tě u jednoho ze svých mnoha blogů, ve kterých ti budu sdílet pocity, proces a hlavně své zážitky z „exchange year“. Sice teď víš, jak to skončí, i když tento konec je jeden velký začátek, ale nejdřív ti povím něco o sobě a jak jsem se k tomu dostala.

Ahoj, jmenuji se Adéla. Je mi 16 let, ráda maluji, kreslím, lyžuji a čtu. Přeskočím všechny ty informace, které jsem psala do své eseje, a přeskočíme ke dni, kdy jsem nakoukla za dveře něčeho, co jsem považovala za nemožné. Docela dlouho jsem tušila, co bych ve svém životě chtěla dělat. Chtěla jsem procestovat svět, počínaje Evropou až na „konec světa“. Můj mozek nikdy ani nezvažoval možnost, že bych se mohla dostat za Atlantik dřív, než budu dospělá, a hlavně na celý rok. Na princip výměnného pobytu jsem narážela sem tam na sociálních sítích, ale nikdy jsem to nepovažovala za realitu. Pak ale přišel první den na nové škole a já potkala člověka, který tímhle prošel. Najednou jako kdyby se zvedla mlha ze snu a přibližoval se realitě. Hned jsem si o tom zjistila vše možné, dohodla se doma a od té doby to utíkalo. Začalo to esejí a videem, pak to pokračovalo velkou nervozitou před prvním pohovorem a testy. Byla jsem neuvěřitelně vystresovaná, ale dala jsem do toho všechno. Řekněme, že si to pamatuju, jako kdyby to bylo včera. Hodina českého jazyka, kámoška hrála na klavír a mě přišla zpráva, že postupuji. Radost byla neuvěřitelná, ale ještě jsem věděla, že toho mám hodně před sebou. Uběhlo pár týdnů a bylo tady vyplňování přihlášek pro americkou stranu, stres jaký tu dlouho nebyl, ale po pohovorech s paní Rule jsem se cítila klidnější, cítila jsem, že na druhé straně je milý člověk, který je schopný podat pomocnou ruku. Musím uznat, že točení videa a onen pohovor byl neuvěřitelně těžký, jelikož jsem byla nemocná, ztratila jsem hlas a nemohla jsem pomalu vstát z postele. Každopádně nemoc i to okolo jsem zvládla a přišel pohovor s americkou stranou. Tohle celé udělalo situaci ještě reálnější. Celý pohovor jsem se klepala a zároveň jsem se nemohla přestat usmívat, jelikož jsem byla nadšená a šťastná. No a pak se přesouváme na neděli 23. 3., kdy jsem plánovala odpočívat a číst si, jenže někdy kolem 12:00 mi přišel mail „výběrové řízení“. Byla jsem připravena na obě možné zprávy skryté uvnitř a když jsem viděla ta slova „byla jsi vybrána jako další výherce stipendijního programu na školní rok 2025–2026“, tak jsem tomu nemohla věřit. Někdo by řekl, že se v ten moment zastavil čas, jelikož mě to tak připadalo. Nadšeně jsem obvolala blízké a nemohla jsem zpracovat své pocity. Pořád mi to nějak nedochází, že jsem byla vybrána. Jelikož ta malá holčička, která si přála vidět svět a Amerika jí připadala jako nemožný cíl, tomu stále nemůže uvěřit. 10 měsíců, poznávání, učení a tvoření nových přátel na jiném kontinentu. Jedna část mě se trochu bojí, ale ta, která je větší, je nadšená a nemůže se dočkat, až nastoupí na letadlo, které ji vezme dál, než kdy byla.

Čeká mě otočení života o 360 stupňů. Bude to rok, na který nikdy nezapomenu. Rok plný zážitků, poznání a angličtiny.

“The world is not in your books and maps. It’s out there.”-Tolkien

Tady s vámi plánuji sdílet svých 10 měsíců v USA a ukázat vám cestu české holčiny za Atlantik.

Děkuji, Jano, za tuto možnost!

Xoxo,

Adel