Začátek léta

Teď by se asi hodilo vám sdělit, co se za poslední měsíc změnilo a posunulo, co se týče příštího roku a Ameriky. Bohužel, stále žádné novinky o umístění. Každý další týden nevědomosti mi pokaždé trochu ubere na trpělivosti a klidu, ale snažím se si připomínat, že se všichni snaží, aby každému studentovi našli rodinu, se kterou si opravdu sedne a porozumí. A za to jsem upřímně vděčná a vážím si toho.

Dalším velkým tématem jsou pro mě víza. Naštěstí mám termín schůzky už zařízený, takže teď jen doufám, že všechno proběhne hladce a že se vše stihne vyřídit včas.

V mezičase se snažím trávit co nejvíce času s rodinou a přáteli a využít každý okamžik, který mi ještě tady v Česku zbývá. Červen se nesl v duchu školních výletů, což jsem ocenila víc než kdy dřív. Byli jsme například na expedici v Pyrenejích, jak můžete vidět na titulním obrázku tohoto příspěvku.

No a pak přišlo vysvědčení a s ním i klasické loučení se spolužáky, které je tentokrát jen na o něco málo delší dobu. Musím říct, že mě překvapilo, jak moc mě to emočně zasáhlo. Nějak jsem si nemyslela, že mi budou moji spolužáci tolik chybět.

A teď ty prázdniny. Docela se těším na všechny plány, co máme s kamarády a rodinou. Upřímně doufám, že se mi povede si trochu odpočinout po uplynulém školním roce a zároveň se psychicky připravit na to, co mě čeká.

Pořád mi nějak nedochází, že za měsíc nebo dva budu sedět v letadle směr za oceán a za novým životem. Ale neskutečně se těším!

Tak na viděnou zase u dalšího blogu. Ahoj!