Naposledy

Zdravím zdravím všechny, co si tento blog přišli přečíst. I když občas tomu sama nemůžu uvěřit čas v Americe je pro mě u konce a jsem zpět doma. Ještě, ale než se vrátím do Česka, tak vám musím sdělit jak jsem "odmaturovala" na mojí americké high school a prožila nejlepší/nejhorší poslední týden. 

Graduation, česky maturita, je tu velmi rozdílná. Tady studenti finální zkoušky vůbec neskládají, stačí jim pouze projít ze všech předmětů, jako každý jiný normální ročník. Při ceremonii se studenti musí obléknout do speciálních hábitů a po dvouhodinovém obřadu dostanou diplom. Byla jsem neskutečně nadšená, že naše škola nechala všechny Exchange studenty si projít po pódiu nehledě na ročník. I když americký diplom jsem za svůj jeden rok bohužel nezískala, odvezla jsem si domů aspoň čtvercovou čepičku. 

Poslední týden jsem se snažila naplnit co nejvíce všemožnými aktivitami. Ať už to bylo procházkou se psem, po výlety s kamarádkami, až po rodinné večeře. Balit si svůj život, se mi opravdu nechtělo a tak jsem to většinou dělala často, až v jednu ráno. Bojovala jsem s množstvím věcí a také s vahou kufrů. Nakonec jsem tomu ani nevěřila, ale zvládla jsem to zabalit absolutně přesně: 50.0 pounds na oba velké kufry. Věřte když řeknu, opouštět náš dům s mojí host rodinou a jet na letiště, byl velmi drásající pocit. Říká se mi to těžko, ale vůbec jsem se najednou netěšila domů do Čech. Hodinová cesta autem na letiště proběhla prakticky v tichosti. A pak poslední rozloučení a obětí se všemi, a já zůstala úplně sama. 

I když můj exchange year nebyl celý růžový, našla jsem si tam opravdu druhou rodinu. Chybí mi všechno co jsme dělali a asi mi ještě chvíli potrvá se srovnat. Tímto vzdávám ještě jedno velké děkuji mojí americké rodině za to, že mě zachránila tak pohotově a vzali ten risk s další puberťačkou v domácnosti prakticky naslepo. Jsem neuvěřitelně ráda, že jsem se stala jednou ze Shepherds. Doufám, že mi kontakt s mojí americkou rodinou a kamarády opravdu vydrží a já se do Faribaultu někdy (a brzo) vrátím. Chybíte mi všichni moc. Jak se říká rodina, vydrží na vždy. 

Můj let domů byl bez problémový. Letěla jsem z Minneapolis do Chcicaga, následně do Mnichova a pak do Prahy. I s přesunem času jsem byla na cestě přes 22 hodin a letěla jsem tedy přes noc (spánek nic moc). Česká rodina mě na letišti velmi vřele přivítala a dokonce mi udělali takzvanou welcome sign s básničkou. Česko pro mě bylo zase, jak nový svět. Vše bylo podivně povědomé, ale už jsem to tak nebyla zas stejná já. Asi to nechci více komentovat než tak, že je pro mě momentálně celkem hodně těžké si zvyknout a zase si tak najít místo. 

Jedna z často kladených otázek je ohledně školy v Čechách. Já jsem se z velké většiny českou školu během exchange roku vytlačila, což bylo i nebylo dobré rozhodnutí. Momentálně jsem si s ředitelem mé školy podepsala dokument o znovu přijetí do školy. Abych mohla projít s mojí třídou do dalšího ročníku, tak si musím doplnit roční látku. Záleží na každém učiteli zvlášť, co po mě budou či nebudou chtít, a tak chodím za každým do kabinetu se stejnými otázkami. Najdou se učitelé velmi nepříjemní, ti co mi řeknou ať se naučím sama vše do posledního detailu a zabouchnou mi dveře před nosem, ale i ti, kteří se mi pokusili vážně pomoc a dali mi jen výsek učení na jeden test. Každopádně toho mám teď hodně což mému mentálnímu stavu moc nepomáhá (veřejná omluva mojí rodině, že jim nepřijelo úplné sluníčko). Vše co nestihnu tento týden (což je basically vše) si dodělám na konci srpna, až do záři. Bůh ví, jestli se mi podaří vrátit do mojí třídy, nebo si zopakuji prvák. 

Pomalu sama začínám nevěřit, že jsem ten exchange year opravdu udělala. Mám pocit, že vše byl jen dlouhý sen, což mě celkem děsí. Jsem moc ráda, za všechny kamarády, kteří hned, jak jsem se vrátila, mě pozvali ven a také za ty, co mě tahají nad moje mraky. Opravdu mám někdy pocit, že návrat byl těžší než odlet. 

A tak jsme se dostali do konce. Děkuji, že jste to mnou vydrželi, až do konce mého zahraničního pobytu. Mám vždy ohromnou radost, když mi občas někdo řekne, že mé blogy poctivě četl. Měsíční sepisování mého života, mi také bude chybět. Děkuji CCI za tuto možnost vycestovat. Doporučuji všem, kdo mají odvahu to zkusit!

PS. Prvních pár dní jsem na všechny mluvila anglicky- i na babičku. 

PPS. Zase někdy na slyšenou, jsem na sociálních sítích když tak. 

Ještě pár úplně posledních fotek a to je ode mě vše.

Papa,

Vaše Háňa

Ceramics crew (+ Erin)

Poslední den školy

Nationals women soccer game

Graduation

Balení hotovo

Mentální podpora při nausnici

Akvárium

Moje oblíbené chipotle

Cesta na letiště

Last goodbye

Z cest

Ja s moji rodinou

Kousek přivezené Ameriky

Kámoš Ben