The Windy City Diary III

Jedna z mnoha věcí, které jsem tady v Americe zkusila poprvé, bylo “Apple Picking.” Jeli jsme na hranice s Wisconsinem, do malého městečka Hebron, které má ale velkou sportovní historii! (Pokud máte trochu času, vygooglete si jejich příběh o šampionátu v basketbalu :)) Zaplatili jsme vstup, koupili pytlíky na jablka a pak už nás traktor s povozem odvezl do sadu. Musím přiznat, že jsem od toho moc neočekávala, ale to mi nikdo neřekl, jak adrenalinový sport může sbírání jablek být! Myslím, že kdyby nás viděli majitelé sadů, kterak se snažíme dosáhnout na jablka na nejvyšších větvích, pravděpodobně by fotku poslali do místních novin. Je mi líto, že nemám fotku host bráchy a taťky jak mě drží jako roztleskávačku jenom za kotníky a já se strachem v očích trhám “Golden Delicious.” Po překvapivě náročném sběru jsme se vydali ještě do obchodu s dárky, kde bych koupila snad úplně všechno. Nakonec jsme koupili spoustu podzimních pochoutek a pro mě mikinu s “jablečným” potiskem. Potom už jsme ale začínali mít hlad a tak jsme se přemístili do městečka Woodstock, ve kterém se natáčel film “Na Hromnice o den více“. Prošli jsme si náměstíčko se spoustou útulných, teď už podzimně laděných obchodů a potom už byl čas na jídlo. V městečku malém jako Woodstock není restaurací moc na výběr a tak jsme skončili v překvapivě hodně dobré mexické restauraci! Byla také zastávka na kávu a nákup čokolády a potom už hurá domů.

Docela velký kulturní šok jsem prožila taky v obchodě Costco, což je něco jako u nás Makro, akorát že tak 10x klasicky americky zvětšené. Myslím si, že kdybyste pomysleli na cokoliv, tak to tam budou mít, a to v 6-7 variantách. Množství vzorků jídel, které jsme tam s bráchou ochutnali, by se snad mohlo rovnat referenční hodnotě příjmu dospělé osoby na pár dní. Aby toho nebylo málo, rodina mě přesvědčila, že výlet do Costca není úplný bez návštěvy jejich bistra, takže jsme nákup zakončili obrovskou, vláčnou “chocolate chip cookie”, která by bez problému nakrmila partu puberťáků ve vývinu. Příjemně mě překvapilo chování lidí nakupujících v obchodě, které se na rozdíl od nás nepodobalo aktivní válečné zóně. Samozřejmý je small talk, ale taky zdvořilé omluvy, když někomu stojíte v cestě nebo odpuštění-plný úsměv, když do někoho omylem vrazíte v uličce- myslím že v tom bychom si z Američanů mohli vzít příklad :)

 S mým host taťkou už taky pár týdnů držíme nedělní tradici výletu na kole. Autem popojedeme do nedalekého města Algonquin (miluju název tohohle města, mohla bych ho říkat pořád dokola… Algonquin, Algonquin, Algonquin…) a odtud už vede krásná- teď už do oranžova zbarvená- cyklostezka, která se táhne snad až do Wisconsinu. My ale jedeme jenom do East Dundee, kde je naše cílová zastávka- Dairy Queen. Posilníme se zmrzlinou a vyrazíme zpátky. Celkově má trasa asi 21 km a zvládneme ji pod hodinku (samozřejmě abychom stihli fotbalový zápas v poledne :)). Vždycky mě po cestě překvapí dvě věci- velký počet sportujících lidí a velký počet divoké zvěře. Já vždycky počítám veverky, podél stezky už jsme ale viděli i divoké husy a kachny, čipmanky a dokonce i srnky!

S Ginny jsme si taky znovu vyzkoušely dobrovolničení. Tentokrát jsme šly na "Pancake Breakfast"- myslím že název hovoří za vše. Já jsem měla roli v kuchyni a potom mě dokonce povýšili na servírku! Nikdy bych nečekala že mě to bude tak bavit!- jen je škoda že se tahle akce koná jen jednou ročně :(

Další střípky ze září: Host bratranec nás (mě a host mamku) naučil háčkovat- myslím si, že šálu tady na mrazivou chicagskou zimu budu potřebovat! Host brácha mě vzal do jeho oblíbené restaurace “Beef Shack”... všem exchange studentům v Illinois vřele doporučuju :) Byla jsem s host mamkou nakupovat šaty na homecoming! Fotku Vám ale ukážu až v dalším blogu, kde se o homecomingu asi rozepíšu trochu víc. Hodně mě taky bavila “Trivia Dinner” v místní restauraci- skončili jsme druzí a odnesli jsme si dárkovou poukázku (to je něco podobného jako u nás hospodský kvíz).

Myslím, že důležité je tady procvičování češtiny. Přemýšlíte v angličtině, mluvíte v angličtině, píšete v angličtině a posloucháte v angličtině. Někdy jen tak sedím v hodině a uvědomím si, že oni tady vlastně nemluví mým rodným jazykem a že jsem posledních pár dní snad nepomyslela ani na jedno české slovo. Proto si myslím, že je důležité psát blog, deníček nebo prostě dělat cokoliv v rodném jazyce abych se nevrátila domů jako po špatně provedené lobotomii :O. Taky jsem se přistihla, že když si volám s rodiči, snažím se více artikulovat a mluvit pomaleji- ti co mě znají, ví, že moje normální tempo řeči se blíží palbě kulometem a nejde mi rozumět… můj mozek se opravdu strachuje o moje znalosti češtiny.

Tímhle jste se opět pročetli na konec blogu. Užívejte si podzim, mějte se krásně a setkáme se zase u dalšího blogu!

xoxo

your windy city girl

jablíčka :p

příprava na zimu :O

Na dobrovolničení někdo přivezl slepeckého pejska ve výcviku.. takhle tedy vypadaly naše přestávky :)

Ginny v kuchyni- "Pancake Breakfast"

it's fall y'all