5. díl – Jak to všechno zvládnout

Bára Kobrová:
Vítejte u poslechu druhé série podcastů ve spolupráci s CCI. Moje jméno je Bára Kobrová a jsem bývalá studentka jednoho ze studijních programů. Vítám zde i majitelku agentury Janu Rule. Dobrý den, ahoj Jani.

Jana Rule:
Ahoj Báro.

Bára Kobrová:
Dnešní díl jsme nazvali poměrně lidsky – „Jak to všechno zvládnout“. Protože dílů v první sérii je mnoho: od hostitelských rodin, kde se bavíme do detailu o tom, jak se v rodině chovat, přes fungování na střední škole a další témata. Tento díl by měl být takovým shrnutím „od všeho trochu“ – takovým receptem, jak to celé zvládnout, i v souvislosti s tím, co se za poslední rok u studentů objevilo – ať už jako problém, nebo pozitivní zkušenost. Tak pojďme na to – jaký by byl recept?

Jana Rule:
Recept bude jednoduchý, ale pojďme si říct jednotlivé body podrobněji. Začnu tím, že hlavním receptem – a klíčovým slovem nejen během programu, ale i před ním – je komunikace. Komunikace s hostitelskou rodinou, se školou, se mnou a samozřejmě i s rodiči v České republice. Když student pošle přihlášku, já ji zkontroluji, odešlu do Spojených států a student je tzv. akceptován do programu. Poté se začne vyhledávat rodina a škola – někdy to trvá pár týdnů, jindy několik měsíců. V době, kdy ještě není vybraná hostitelská rodina, ale přihláška už je akceptována, je důležité být trpělivý. Rodina se vybírá pečlivě – hledá se opravdu ta vhodná. Právě proto má smysl dělat introduction video a věnovat pozornost přihlášce, protože ta je vizitkou studenta. Rodina si vybírá studenta i podle toho, jak se v přihlášce prezentuje. Když je student spárován s rodinou, dostane ode mě e-mail s detaily – nejen o rodině, ale i kontaktní údaje. Doporučuji, aby se s rodinou co nejdříve spojil – ideálně formou videohovoru, aby zjistil, do jakého prostředí jede, a trochu se s nimi „otukal“.

Bára Kobrová:
Pamatuju si, že v první sérii jsi říkala jednu klíčovou větu – nedělat si žádná očekávání.

Jana Rule:
Přesně tak, to je druhý zásadní bod po komunikaci. Když studenti nemají přehnaná očekávání, bývají mile překvapeni. Je důležité jet s otevřenou myslí a flexibilitou – přijmout umístění, ať už je kdekoliv. Nezhodnocujte rodinu nebo lokalitu podle adresy nebo několika základních informací. „Chemie“ v rodině se pozná až v reálu – až po pár týdnech, kdy si na sebe zvyknete. A platí to i obráceně – i rodina by neměla mít přehnaná očekávání, protože papír snese všechno. Až teprve na místě se ukáže, jak si s rodinou rozumíte.

Každoročně navíc pořádám předodletovou přípravu – první víkend v červnu. Je to celodenní setkání pro studenty i rodiče. Krok po kroku tam probíráme všechna témata – hostitelskou rodinu, školu, předměty, krizové situace i běžné dny. Zveme i studenty, kteří se právě vrátili ze Spojených států nebo jiných zemí, takže účastníci mají možnost ptát se čerstvých absolventů. Někdy to bývá hodně úsměvné – hlavně když mluví studenti, kteří jsou doma teprve pár dní a mluví česky dost kostrbatě (protože rok mluvili jen anglicky). Vždycky říkám, že to není žádná chyba – pokud student během roku opravdu minimalizuje češtinu, je přirozené, že ji trochu ztratí.

Bára Kobrová:
Pojďme trochu víc v bodech rozebrat tu přípravu před odjezdem – spíš jako shrnutí, na co je potřeba myslet.

Jana Rule:
V první fázi přihláška, potom potřebné dokumenty: víza, cestovní pojištění, letenky… Letenky řeším se studenty podle jejich požadavků poté, co už mluví s hostitelskou rodinou a domluví si termín. Mám na to připravený formulář, který každý student dostane i e-mailem. Když po mně rodina nebo student chce zajistit zpáteční letenku, stačí formulář vyplnit – já pošlu návrh letu včetně ceny, po odsouhlasení nákup zajistím a následně pošlu všechny informace i letenku e-mailem.

Dalším bodem jsou víza. Na předodletové přípravě ode mě studenti dostanou podrobný manuál, jak vízum vyplnit, kde žádost najít, kdy je nutná návštěva ambasády a co k tomu budou potřebovat. Vždycky studentům i rodičům říkám, ať se obrní trpělivostí – systém žádostí o vízum není úplně nový a často padá, takže je potřeba počítat s tím, že to může trvat delší dobu.

No a dalším bodem je zdravotní pojištění. To musí mít všichni studenti vyřízené ještě předtím, než podávají žádost o vízum. Na přípravě si vysvětlujeme všechny detaily – jak řešit vyšetření, kam zajít, co dělat, když vás bolí v krku, objeví se vyrážka nebo máte několik dní horečku. Všechno tohle dostanou studenti ode mě i v e-mailu v podobě manuálu s přehledem „co dělat když“. Stačí v něm hledat podle klíčových slov. Je rozdělený do kapitol: co dělat před odjezdem, co dělat na cestě, co dělat během roku a na co nezapomenout.

Bára Kobrová:
První týdny v USA – jak se aklimatizovat?

Jana Rule:
První týden je pro většinu studentů jako na houpačce. Je tam spousta nového a je potřeba si co nejdřív promluvit s hostitelskou rodinou, domluvit se, jak bude fungovat každodenní režim a komunikace. Doporučuji studentům, aby s rodinou nekomunikovali jen přes sociální sítě, protože tam často vznikají zbytečná nedorozumění. Za mě je ideální si třeba v neděli večer u večeře říct, jak bude vypadat program do středy, a ve středu zase probrat zbytek týdne. Hostitelská rodina se o studenta stará, ale zároveň má svoje povinnosti – práci, děti, koníčky – a nejsou to taxikáři, kteří jsou kdykoliv k dispozici. Proto je dobré, když se chce student někam dopravit, říct si o to dopředu, třeba den nebo dva. Znovu opakuji – komunikace s rodinou by měla být otevřená. Každou nesrovnalost je lepší řešit hned, mluvit o ní. Nenechávejte to být, protože z malého problému může velmi rychle vzniknout velký.

Bára Kobrová:
Pojďme ke škole. Jaké máš doporučení pro studenty ve chvíli, kdy už nastoupí? Amerika má jiný systém než Česko, část předmětů je volitelná – jak se s tím popasovat?

Jana Rule:
První den školy je tzv. registrace. Student je zapsán u svého tzv. counselora – to je koordinátor nebo hlavní spojka ve škole. Ten má na starosti nejen sestavení rozvrhu na jednotlivé semestry (někde i trimestry), ale je to i člověk, na kterého se student obrací s dotazy ohledně školy, zájmových aktivit nebo případných problémů. Zkrátka, jakmile se něco týká školy, je potřeba komunikovat právě s tímto člověkem.

Bára Kobrová:
Jednou z hlavních bariér na začátku je ale jazyk. Celou dobu se bavíme o komunikaci, ptaní se, nastavování pravidel – ale co když patřím mezi studenty, kteří se angličtinu teprve pořádně naučí až tam? Jak to zvládnout?

Jana Rule:
Myslím, že dnes většina studentů odlétá s velmi dobrou znalostí angličtiny. Ale i když ta úroveň není vysoká, důležité je nebát se. Američané jsou vůči cizincům velmi přívětiví a často je to pro ně vlastně roztomilé, když s nimi někdo mluví s chybami. Rádi pomáhají, vyptávají se, oceňují snahu. Takže pravidlo číslo tři: nebát se mluvit. Dělejte chyby, klidně mluvte kostrbatě – to vůbec nevadí. Nikdo se vám nebude smát, spíš naopak. Důležité je mluvit a neuzavírat se do sebe, nečekat, že všechno někdo vyřeší za vás.

Bára Kobrová:
Co dalšího je potřeba zvládnout kromě jazyka? Určitě i kulturní šok – setkáváš se s tím často?

Jana Rule:
Ano, kulturní šok je běžný, ale většinou přichází až po šesti až osmi týdnech, někdy i později. Na začátku je fáze, které Američané říkají „honeymoon“ – svatební cesta. Všechno je nové, krásné, vzrušující a student se nestačí divit. Každý den se něco děje, všechno ho baví a inspiruje. Teprve po dvou nebo třech měsících, když se věci usadí a život se dostane do pravidelného režimu, může přijít první krize. Student si začne uvědomovat, že je daleko od domova, začne víc přemýšlet o tom, co se děje v Česku a o zážitcích, o které přichází. Tohle je moment, na který studenty připravuju. Vysvětluju jim, že v těchto chvílích je nejlepší zapojit se do aktivit – s rodinou, se spolužáky, ve škole – prostě nezůstávat sami. Každá chvíle, kterou tam mají, je jedinečná.

Bára Kobrová:
S tím souvisí i stesk – jak s ním pracovat?

Jana Rule:
Většina studentů mi teď v reportech píše, že se jim vlastně ani nestýská – a to mě těší, protože to znamená, že na to nemají čas. Menší část studentů píše, že se občas zasteskne, ale že jsou na to připraveni a vědí, že o tom mají mluvit s hostitelskou rodinou. Říct jim, že vám chybí domov, je úplně normální. A často to naopak vede k tomu, že rodina je ještě vstřícnější a pomůže studentovi překonat těžší chvíle.

Bára Kobrová:
Může ale nastat i opačný extrém – že mě to tam tolik baví, mám tolik aktivit a zážitků, že se mi vlastně vůbec nestýská, a pak mám skoro výčitky, že „by se mi přece mělo stýskat“.

Jana Rule:
To se stává taky a není na tom vůbec nic špatného. Někteří studenti to vnímají tak, že se jim nestýská, protože tomu prostě nedávají prostor. Jsou aktivní, zapojují se, chtějí z pobytu vytěžit maximum. A pak se někdy stane, že přibližně tři čtyři měsíce před návratem se objeví opačný stesk – po americkém způsobu života. Zkrátka jim začne být líto, že to brzy skončí. Samozřejmě jsou i studenti, kteří se s tím perou víc – bývají víc uzavření, tráví večery sami, volají často domů a pláčou do telefonu. A to je podle mě špatně – protože tím trápí nejen sebe, ale i rodiče. Říkám všem: v takových chvílích nevolejte domů, volejte mně. Pomůžu vám, poradím, co dělat, jak se víc zapojit. Je důležité vědět, že slyšet své brečící dítě přes oceán je pro rodiče to nejtěžší. Takže, milí studenti – netrapte své rodiče. Za pár měsíců se uvidíte a budete se stýskat po té druhé rodině, po té americké.

Bára Kobrová:
Jeden z receptů, jak to celé zvládnout, je určitě najít si kamarády. To je klíčová věc – kontakty do budoucna. Jak to tam zvládnout celkově? Pomůže s tím někdo? Můžou se studenti svěřit i někomu dalšímu než tobě nebo rodičům? A zároveň to zlepší i angličtinu, že?

Jana Rule:
Ano, přesně tak. Tady hrají hlavní roli mimoškolní aktivity. Zmiňovali jsme to už mnohokrát, ale řeknu to znovu: nečekejte vůbec na nic! Hned po příletu a registraci si zjistěte, jaké aktivity daná škola nabízí – sportovní, hudební, divadelní, dobrovolnické, prostě cokoliv. Možností bývá obrovské množství – až tolik, že studenti mívají problém, co si vybrat. Moje doporučení je: nečekat na další sezónu nebo „až začne můj oblíbený sport“. Každý týden, kdy se do ničeho nezapojíte, je ztracený čas. Sporty, kroužky, kluby – to je to místo, kde si najdete přátele. Pokud budete jen chodit do školy a odpoledne sedět doma, přijdete o tu největší část zážitku. Zapojte se. Opravdu to stojí za to.

Bára Kobrová:
Pojďme k tématu reportů. Už jsme je zmiňovali v minulé sérii, ale chci to připomenout – reporty by měly být především službou studentům, že?

Jana Rule:
Přesně tak. Reporty beru jako takový malý deník. Několik studentů mi píše, že pro ně je to způsob, jak „vypustit páru“ nebo sdílet zážitky. Někteří studenti si píšou vlastní deník. Já jsem třeba loni uklízela půdu a našla krabici se svými třemi deníky z mého roku v USA. Ještě nemám úplně odvahu je číst (smích), ale vím, že jsou tam hodně silné věci. Ten deník pomáhá zážitky zpracovat – i ty těžší chvíle. A zároveň je skvělé se po letech podívat zpět – kdo se jak jmenoval, co jste dělali, kam jste jeli, co jste navštívili. Je to krásná památka.

Bára Kobrová:
A když už mluvíme o zážitcích – určitě se přihodí i nějaké úsměvné momenty nebo trapasy. To je přece úplně v pořádku, ne?

Jana Rule:
Přesně tak. Trapasům se nikdo nevyhne – ani v češtině, natož v angličtině. Je potřeba se umět zasmát sám sobě. Tyhle situace často vytvoří dokonce silnější pouto s kamarády nebo s hostitelskou rodinou. A po letech se na to díváte s úsměvem. A taky: ptát se, když něčemu nerozumíte. Američtí učitelé jsou velmi otevření a vstřícní. Ocení, když student projeví zájem. Takže pokud po hodině zjistíte, že něčemu nerozumíte, zeptejte se. Zajděte za učitelem na konzultaci, požádejte o vysvětlení, poproste kamarády. Já doporučuji dělat ze začátku i domácí úkoly třeba v kuchyni nebo v obýváku – když si s něčím nevíte rady, můžete se rovnou zeptat hostitelských rodičů nebo sourozenců. A znovu – nebojte se požádat o pomoc.

Bára Kobrová:
Doporučuješ být aktivní i v hodinách?

Jana Rule:
Rozhodně ano. Američtí učitelé si toho velmi váží a i díky tomu bývají čeští studenti velmi oblíbení.

Bára Kobrová:
Co různé kluby? Nemyslím teď sporty, ale spíš třeba kluby pro výměnné studenty nebo jiné zájmové skupiny.

Jana Rule:
Každá škola má různé kroužky a kluby. Ty výměnné „exchange“ kluby bývají dnes spíš výjimečné, protože počet zahraničních studentů ve škole je obvykle menší – dva, tři, maximálně pět. Ale to záleží na každé škole. Každý student má svého školního koordinátora (counselora), který mu pomůže se zapojením do aktivit. Na školách bývá obrovská nabídka – od vaření a fotografování přes programování až po orchestr nebo divadlo. Doporučuji: vyberte si aspoň čtyři odpoledne v týdnu, kdy se budete něčemu aktivně věnovat. A jen drobná poznámka – když budete chodit cvičit do posilovny, kamarády si tam nejspíš nenajdete.

Bára Kobrová:
Co dělat, když student narazí na problém?

Jana Rule:
Vždycky začněte u hostitelské rodiny. Pokud je to něco se školou, obraťte se na školního poradce (counselora). Pokud jde o vztahy v rodině nebo kamarády, existuje koordinátor organizace. A samozřejmě jsem tu já – napište mi SMS nebo zprávu na WhatsApp, nebo e-mail. Nečekejte na pravidelný report, ozvěte se hned. Ráda pomůžu, poradím. Ale říkám vždycky: když mi o problému neřeknete, nemůžu ho pomoci vyřešit.

Bára Kobrová:
Jaké procento studentů se vrací domů předčasně? A co bývá nejčastějším důvodem, když se to zkrátka nezvládne?

Jana Rule:
Za prvních dvacet let fungování CCI jsme neměli jediného studenta, který by to vzdal. Slyšela jsem o případech z jiných zemí, ale ne z Česka. Zhruba před osmi lety se to stalo poprvé. Může se to stát – někdy student opravdu nezvládne situaci nebo adaptaci. Ale hodně záleží i na podpoře rodičů doma. Když se student rozhodne odjet, musí počítat s tím, že ne všechno bude ideální a růžové. Ale právě to, že překoná překážky, zvládne trapasy i těžší chvíle, ho posouvá dál – a to je důvod, proč to celé podstupuje.

Bára Kobrová:
Pojďme zakončit pozitivně – jak z toho pobytu vytěžit co nejvíc?

Jana Rule:
Komunikujte, zapojujte se, buďte aktivní v rodině i ve škole. Navařte doma, nabídněte pomoc, usmívejte se, buďte pozitivní. Ta vaše energie se vám vrátí jako bumerang.

Bára Kobrová:
Ještě něco, co bys chtěla dodat?

Jana Rule:
Myslím, že jsme to shrnuli hezky. Vzali jsme to rychle, ale pokryli jsme všechny klíčové věci. A připomínám, že všechna témata – hostitelská rodina, škola, mimoškolní aktivity – máme detailně rozebraná v první sérii. A ještě jedno doporučení: soustřeďte se na život, který žijete tam. Doma vám nic neuteče, ale ten čas v zahraničí je přesně vymezený. Až se budete loučit, budete si říkat, že jste měli být víc aktivní. Ať toho nelitujete. Na webu cci.cz najdete spoustu dalších rozhovorů se studenty z minulých let i článků. Když něco nebudete vědět, můžete mi zavolat nebo tam určitě najdete odpověď.

Bára Kobrová:
Moc děkuji za dnešní rozhovor. Měj se krásně a vám všem hezký den. Na shledanou.

Jana Rule:
Báro, děkuji a přeji všem krásný den.