Jednou nohou v USA

Ahoj všichni, vítám vás u mého prvního blogu. Jsem výhercem 40% stipendia pro školní rok 2026/27 a budu zde pravidelně sdílet novinky ohledně mého exchange year. V dalších blozích se s Vámi podělím o své zkušenosti, přípravy i samotný průběh této jedinečné cesty. 

Nejprve mi dovolte se představit. Jmenuji se Marian Pilarčík a pocházím z malého jihočeského města Lomnice nad Lužnicí. Je mi 15 let a studuji kvartu na gymnáziu v Třeboni. Ve volném čase se věnuji hudbě - hraju na klavír a zpívám, a filmové tvorbě a střihu. Můj oblíbený sport je lyžování a doufám, že si budu moci zažít ten pocit amerických hor. Mé oblíbené školní předměty jsou hlavně cizí jazyky. Ve škole se učím anglicky a španělsky. Sám jsem se učil základy francouzštiny a ruštiny. S tímto se pojí má záliba v cestování. Doposud jsem navštívil 15 zemí včetně Francie, Itálie a Litvy, kde jsem byl na Erasmus+ youth exchange.

První myšlenka o studiu v USA či v zahraničí mě napadla před přibližně třemi lety. Bavil jsem se s rodinnými známými z Dánska, kteří měli s podobnými programy zkušenosti. Jednalo se hlavně o program FLEX (Future Leaders Exchange), který umožňoval plně hrazený studijní rok v USA. Tento program byl bohužel v ČR ukončen v roce 2025. Při zjišťování co nejvíce informací o FLEX jsem objevil  různé jiné společnosti umožňující zahraniční cesty nejen do USA. Mezi ně patřilo také CCI.cz, které umožňuje plně nebo částečně hrazený studijní program vždy dvěma až čtyřem studentům. Letos v lednu jsem si nastudoval veškeré materiály nutné pro podání přihlášky a s myšlenkou, že za zkoušku nic nedám, jsem se přihlásil. Nyní mě čekal dlouhý proces výběrového řízení. Produkční příprava videa a napsání eseje mi zabraly přibližně 3 týdny a pak se šlo točit a střihat. Během dvou týdnů bylo video kompletně hotové a čekalo mě jen výběrové řízení v Hradci Králové. Když jsem 22.2. února dorazil, přišel jsem si zase o krok blíže ke splnění svého snu. Měli jsme asi hodinový briefing, který byl zakončen anglickými testy. Po návratu domů zpět do jižních Čech mi přišli odkazy na dotazníky, které musely být vyplněny do druhého dne. Sedl jsem k nim a strávil na nich následujících pár hodin. Asi týden po odevzdání přišly vyhodnocené výsledky, kde stálo, že jsem postoupil do uzšího výběru studentů a čekalo mě tak pouze odeslání přihlášky do USA.

Otevřel jsem si webové stránky partnerské organizace, kde byla možnost zahájit přihlášku. Samotná přihláška měla 11 různorodých částí, od rodiny, školy až po lékařské zprávy, očkování, doporučující dopisy, oficiální anglický test ELTIS a další. Dohromady mi celý proces vyplňování zabral desítky hodin, jelikož jsem ji musel odevzdat do týdne. Vše jsem poslal ke kontrole paní Rule a po opravě požadovaných dokumentů jsme přihlášku odeslali. Nyní jsem již věděl, že výsledek není v mých rukou, a že to nemohu nijak ovlivnit. Po necelých dvou týdnech mi přišly výsledky, což bylo poměrně překvapení, protože jsem neabsolvoval žádný pohovor. V emailu stálo, že to bohužel nevyšlo na 100% stipendium, ale dostal jsem speciální nabídku 40% podpory. Po domluvě se školou a rodinou a následné finanční podpoře v rámci školního programu podpory FOTOS jsem se rozhodl tuto nabídku přijmout.

Chtěl bych hlavně poděkovat paní Janě Rule za nabídku částečného stipendia a FOTOSu za doplacení zbytku poplatků.

A teď jsem tady. Na konci mého prvního blogu. Ačkoli jsem si již něčím prošel, ta hlavní zkouška na mě čeká „za velkou louží“. 

See ya!!