Welcome to Texas!

Sama tomu nemůžu uvěřit, ale je to tak; je to už rok, co jsem se přihlásila do výběrového řízení na stipendium na studium na americké střední škole. Rok se s rokem sešel a teď jsem tady a je to moje realita.

Už téměř dva týdny žiju v malém městečku ve východním Texasu, v Marshallu. Mám za sebou dvacetihodinový let přes oceán, osm dní ve škole a dva víkendy s mojí hostitelskou rodinou. Zatím je to všechno nové, úplně jiné a trochu ohromující.

Škola tady v USA funguje úplně jinak než v České republice. Každý den mám stejné předměty, přestávky mají pouze čtyři minuty a všechna pravidla jsou mnohem přísnější. Samotný areál školy je o dost větší, než na co jsem byla zvyklá v Česku.

Moje hostitelská rodina je moc milá a sympatická a jsem moc vděčná, že u nich můžu rok bydlet. Je to zvláštní, bydlet s jinou rodinou než se svojí vlastní, ale pomalu si všechno sedá na své místo a do nové rutiny.

V pátek jsem byla na první hře amerického fotbalu našeho školního týmu a musím říct, že nepřeháněli, když tvrdili, že tím žije celá škola. Ta atmosféra byla opravdu nepřekonatelná a to nadšení, se kterým se všichni účastní školních aktivit, je hrozně fajn a nakažlivé.

Každý den tu na mě čeká nová věc, kterou jsem nikdy nedělala ani nezkusila, a to je na tom to zábavné a důležité.

A i když prožívám spoustu úžasných momentů jak z filmů, lhala bych, kdybych řekla, že je všechno jenom úžasné a růžové. Pravda je taková, že jsem si vůbec neuměla představit, jak těžký ten začátek bude. Jste sami, přes půlku světa daleko od všech kamarádů a rodiny, a hlavně v cizím prostředí, které neznáte. Je to těžké, ale těch momentů a chvil, kdy je to úžasné, hezké a zábavné, je víc, a navíc budou přibývat. Mám pocit, že každou náročnou situací, kterou musím sama vyřešit, se víc a víc učím, a to mi přijde důležité!

No, tak zase příště. Ahoj u dalšího blogu! :)