Poslední měsíce v Česku

Poslední měsíc utekl jako voda a s ním vlastně i celý uplynulý školní rok. Blíží se jeho konec, což ve mně vyvolává spoustu protichůdných pocitů. Obvyklé těšení na letní prázdniny se letos jaksi nedostavilo a místo toho pořád přemýšlím, jak bude můj život vypadat dál.

Stále nevím, kam přesně pojedu ani u koho budu bydlet, což mi dává prostor pro všelijaké úvahy a odhady. Už na začátku jsem si řekla, že nebudu mít žádné preference, co se místa pobytu a rodiny týče, ale to mi nezabraňuje nad tím hodně přemýšlet a jenom mezi námi – trochu se z toho stresovat.

I když se hodně věcí musí pochopitelně ještě doladit, některé jiné věci naopak pocitově můj odlet rychle přibližují. Například jsem nakonec úspěšně vyplnila formulář žádosti o vízum, i když vám tedy musím říct, že nic podobně časově a mentálně náročného jsem už dlouho nedělala.

Další pocitový posun směrem k Americe představuje předodletová příprava na studium v zahraničí s paní Rule, která se koná zítra. Upřímně se těším, že se nejenom dozvím všechno potřebné, co ještě nebylo probráno, ale že také poznám další stipendisty a studenty, kteří stejně jako já pojedou na exchange year.

Když tak nad tím přemýšlím a vzpomínám na informační schůzku, která se konala v září, nemůžu uvěřit, že to bylo tak dávno. Přijde mi to jako před chvílí, kdy jsem si, hrozně nervózní, šla poslechnout o studiu na střední škole v USA. Za těch více než osm měsíců se toho tolik změnilo a posunulo vpřed.

Tak zase příště u dalšího blogu! :)