Příchod jara a čekání
Nevím, kam poletím, ale vím, že čas letí. Mezitím vařím svíčkovou s babičkou, šlapu 80 km na kole, běhám kvůli výzvě a v hlavě už balím kufr. Jaro kvete, nohy bolí, ale snažím se naplno prožít každou poslední chvíli doma.
Milý čtenáři, už je to zhruba měsíc, co vím, že příští rok strávím daleko od domova. Poslední měsíc se nesl hlavně ve jménu seznamování rodiny a kamarádů s tím, že odjedu, a zařizování důležitých věcí, které jsou potřeba k úspěšnému odjezdu. Především se ale snažím trávit čas s rodinou a přáteli a užívat si chvíle s nimi.
Hodně častá otázka, kterou teď průběžně slýchávám, je: „Už víš, kam pojedeš?“ Odpovědí je, že zatím ne. Ale ještě to není tak dlouho, co jsem se dozvěděla o získaném stipendiu, takže upřímně jsem ani nečekala, že bych to věděla už v dubnu. Samozřejmě jsem ale nedočkavá a neuvěřitelně se těším, až to zjistím. Abych se úplně nezbláznila neustálým přemýšlením nad tím, kam vůbec poletím, soustředím se hlavně na to, co se děje kolem mě. Jaro. Sice zima bude mít navždy mé srdce, ale to oteplování a sluníčko si nemůžu neužívat. Miluju květiny, takže jsem v sedmém nebi, když vidím všechny ty rozkvetlé barvy — a ta vůně!
Pár týdnů zpátky byly Velikonoce, které jsem strávila u babičky na Moravě a pořádně si užila české tradice. Babička mi dokonce udělala menší kuchařský workshop, abych zvládla svíčkovou uvařit perfektně i ve spánku. Ještě mám samozřejmě spoustu receptů, které musím oprášit a natrénovat.
V rámci Hořcové výzvy mezi turistickými oddíly v ČR jsme s kamarády poslední dny plnili úkoly jako diví. Na začátku měsíce jsme třeba vyrazili na cyklistický výlet do Letohradu. Bylo to zábavných a náročných 80 kilometrů, ale nebyl ani čas nechat nohy bolet, protože druhý den nás čekal úkol s během.
Mám pocit, že jsem se o tom ani v minulém blogu nezmínila, ale je to důležitá součást mého života, takže proč ne teď. Už skoro 10 let chodím do turistického oddílu TOM Hraboši (z čehož jsem už skoro rok instruktorkou). Kromě výletů a různých akcí, které pořádáme, se účastníme i mezioddílových soutěží. V této výzvě je zapojeno cca 112 oddílů a my se snaží být co nejlepší.
Minulý víkend jsme také vyrazili na bojovku s jiným oddílem, hráli jsme na vlajky. Ve stejný víkend jsme ještě měli brigádu na našem tábořišti, kde bylo potřeba udělat pár úprav před táborem. No a na čarodky mě ještě čekala pomoc na akci Pálení čarodějnic na Biřičce, kde měl náš oddíl stanoviště.
A to už jsme zase na konci měsíce. Utíká to jako voda a můj odlet se blíží. Zbývají mi už jen dva měsíce školy. Můj mozek už pomalu vymýšlí dárky pro budoucí hostitelskou rodinu a všechno, co ještě musím zařídit. Když se tohle všechno spojí se školou, tak se doopravdy nenudím.
Věřím, že ten čas uteče jako voda a snad se brzy dozvím, kde strávím svůj rok!
Mějte se krásně a užívejte sluníčka!
Xoxo,
Adel
Já někde v půlce cesty do Letohradu
Velikonoční beránek trochu jinak
Adéla Fialová, Hradec Králové
studentka v USA, výherce stipendia, ročník 2025-2026
