Fotbal na americké střední škole

Asi bych to vzala úplně od začátku, na fotbal (soccer - jak tomu tady všichni říkají) jsem se těšila od začátku svého výměnného pobytu, jelikož jsem ho před několika lety hrála v Česku. Jelikož zde ale “školní fotbalová liga” začíná až v lednu, tak se tryouts (výběrové tréninky do týmu) konaly až na začátku prosince - do té doby jsem tedy dělala cross-country (přespolní běh) a basketbal. Díky obstojnému výkonu v již výše zmíněných “tryouts” jsem se dostala do varsity (A-tým) naší školy s tím, že jsme hned nafasovaly dresy, oblečení a začaly trénovat - tréninky jsme měly každý den od 6:00 ráno před školou, což bylo minimálně v zimních měsících dost nepříjemné. Aby toho však nebylo málo, tak jsme následně ještě zhruba v půlce dne - v rámci hodiny “tělocviku” - měly další trénink, který byl většinou silový v posilovně a nebo kondiční venku, jindy jsme zase sledovaly videa ze zápasů našich soupeřek, abychom se mohly připravit na jejich styl hry. 

Aby to však nebylo celé až příliš jednoduché, hned v prvních týdnech fotbalové sezóny jsem si přivodila velmi bolestivou únavovou zlomeninu holeně, která mě vyřadila téměř na polovinu sezóny - což také znamenalo předčasný konec té basketbalové. Musím říci, že řešit doktory a pojišťovnu takto v zahraničí bylo poměrně náročné a na nervy, ale o tom zase jindy. Na druhou stranu se určitě hodí zmínit, že moje pojištění od “aetna/avi/daily health” vše pokrylo (zajištěno přes paní Rule) a z toho důvodu to doporučuji. 

Celkově se musí nechat, že zde všichni berou školní sporty velmi vážně a fotbal rozhodně nebyl výjimkou - za což jsem vlastně i ráda, jelikož i díky tomu jsme se v rámci týmu opravdu sblížily a poznala jsem mnoho dobrých kamarádek. Jako fajn akci považuji například týmové večeře, zábavně pojaté prázdninové tréninky nebo skupinovou tvorbu vzpomínkových plakátů pro letošní maturanty, kteří již v týmu příští sezónu nebudou. 

Nyní již k samotným zápasům - jeden zápas se zde hrál 80 minut a čas se odčítal, což mi ze začátku přišlo dost zvláštní, jelikož se normálně přičítá. Většinou se hrály odpoledne, takže pokud se nejednalo o domácí zápas, tak jsme odjížděly ze školy dříve a přišly tak o několik vyučovacích hodin - takhle to vlastně funguje se všemi školními sporty a aktivitami - častokrát vůbec ani nejdete do školy, takže by se vlastně dalo říci, že vzdělání tu není tak úplně na prvním místě. Na zápasy jsme tedy jezdily klasickým žlutým autobusem, přičemž v první části sezóny s námi jezdil i náš junior-varsity tým (B-tým), který vždy hrál před námi a po každém zápase jsme se stavily na jídlo, které platila škola, což bylo vždy fajn . Musím vyzdvihnout i zapojení některých rodičů, kteří častokrát dekorovali autobus a připravili malé zápasové taštičky s jídlem a pitím pro hráčky. Po skončení základní části jsme se kvalifikovali do playoffs z druhého místa ve skupině, což nám dalo dobrou startovací pozici do další části sezóny. Úspěšně se nám podařilo projít několika koly play-off a bohužel jsme vypadly 2 kola před finálem státu Texas. I tak to byl obrovský úspěch pro naší menší školu, která se nikdy předtím v historii neprobojovala přes první play-off kolo. Pevně věřím, že si tým povede příští sezónu ještě lépe a dostane se až do finále. 

Jelikož nám již sezóna skončila, tak již nemáme ranní tréninky a trénujeme pouze o “tělocviku”. Oficiální zakončení sezóny nás čeká na takzvaném “soccer banquet”, což je vlastně taková formálnější akce, kde se na večeři sejdou hráči a rodiny, trenéři shrnou a zhodnotí uplynulou sezónu a udělí se ocenění. 

Děkuji za přečtení mého dnešního blogu a těším se zase příště!