Poslední blog, návrat domů, shrnutí roku

V posledních týdnech mého pobytu v Americe jsem trávila hodně času s mojí hostitelskou rodinou. Nakupovala jsem poslední dárky pro rodinu a kamarády v Česku i v Americe, užívala si společné chvíle s mými nejlepšími kamarády, s mou koordinátorkou a její rodinou, se kterou jsem si byla hodně blízká. Poslední den jsme šli s host rodinou na večeři do restaurace Buckhorn, kde jsme byli zvyklí chodit, a pak přišlo těžké loučení na letišti. I když jsem byla odbavená a všechno připravené, vůbec mi nedocházelo, že letím zpátky domů. Vzpomínám si, jak jsem při přestupu ve Frankfurtu skoro nestihla letadlo, ale nakonec vše dobře dopadlo, i když jsem na chvíli ztratila kufr.

Když jsem dorazila zpátky do Evropy, první, co mě opravdu překvapilo, bylo chování lidí na letišti ve Frankfurtu, bylo to tak odlišné od Ameriky, kde jsou všichni milí a ochotní pomoci. Ta zkušenost mě ještě víc utvrdila v tom, jak moc jsem vděčná, že jsem mohla zažít ten život v Americe.

A teď, po dvou měsících zpátky v Česku, si uvědomuji, že kulturní šok není jen při příjezdu do Ameriky, ale i při návratu zpátky domů. I když se vám zdá, že je to vaše země, všechno je tu jiné, zvyknete si, ale nějaký šok tu je. A myslím, že ten pravý šok mě ještě čeká, až začnu znovu chodit do školy tady doma.

Co se týká celého roku - upřímně můžu říct, že to bylo to nejlepší rozhodnutí mého života. Zažila jsem spoustu nových věcí, poznala nové lidi, získala neuvěřitelné zkušenosti a zážitky, které mě jako člověka posunuly úplně jinam. Lidé v Česku mi říkají, že jsem se změnila, a myslím, že v tom dobrém slova smyslu to je pravda. Ten rok mě naučil spoustu věcí nejen o světě, ale i o sobě samé.

Přiznám se, že první tři až čtyři měsíce nebyly jednoduché. Byla jsem v Americe vlastně sama, neměla jsem ještě moc kamarádů a byla jsem v nové hostitelské rodině, která si mě ze začátku moc nevybrala. Ale i přesto, že jsem byla sama, snažila jsem se komunikovat s rodinou, mluvila jsem otevřeně o svých pocitech a hledala řešení. Díky tomu jsem tu nelehkou situaci dokázala zvládnout a postupně se věci začaly lepšit. Komunikace je opravdu klíčová, nikdy nezůstávejte se svými starostmi sami.

Moc mě bavilo, jak ve škole v Americe fungují sporty, škola je opravdu hodně zaměřená na sportovní život a aktivitu. Tohle mi opravdu bude chybět - ten týmový duch, zápasy, fandění celé školy, ten school spirit. Navíc jsem během roku procestovala nádherná místa, například Arizonu a nádhernou Montanu, kde jsme měli medvědy přímo za domem.

Každý výměnný pobyt je úplně jiný a je důležité si to nepřipadat jako soutěž nebo srovnávání s ostatními. Můj pobyt nebyl někde na Floridě nebo v Kalifornii, byl v horách v Montaně a i když to není místo, o kterém většina sní, já bych to v životě nevyměnila. Montana je nádherná a bude mít navždy místo v mém srdci. Je to místo, kam se chci vracet a které mi dalo tolik krásných zážitků a přátel, že na to nikdy nezapomenu.

Mé rady pro všechny budoucí výměnné studenty, protože vím, že to máte před sebou, a chci, abyste to měli co nejlepší:

• Nevzdávejte se, i když přijde krize. Každý to někdy zažije, ale důležité je nepřestat bojovat.
• Buďte otevření a komunikujte. Mluvte o tom, co vás trápí, a nebojte se požádat o pomoc.
• Nevytvářejte si příliš vysoká očekávání. Výmena není jen o dobrodružstvích a super zážitcích, je to hlavně obyčejný život studenta v nové zemi. Ale právě to je na tom to krásné.
• Nebojte se jít za lidmi a zapojit se. I když vám to na začátku může připadat těžké, většina lidí je milých a ráda vás přijme.
• Zkuste si opravdu odpojit od života v Česku. Užijte si tuhle zkušenost naplno, protože uteče rychle a doma vás čeká zase normální život.

Pamatujte, že výměnný pobyt vám změní život, stejně jako mě. Ať už budou vaše zkušenosti jakékoli, stojí to za to!

Jsem vděčná za všechny, kdo mě podporovali - mou rodinu v Česku, kamarády, paní Rule, organizaci, moji koordinátorku a hlavně mou hostitelskou rodinu v Montaně, která mě přijala jako svou. Taky děkuju celé komunitě v Augustě, která mě měla ráda a na kterou jsem se mohla vždy spolehnout.

Dneska jsem pořád v kontaktu s rodinou, koordinátorkou i kamarády z Ameriky, píšeme si a udržuji ty vztahy, protože vím, že Montana už bude můj druhý domov. A i když mi Amerika moc chybí, vím, že život jde dál. Mám před sebou spoustu věcí - studium, cestování a další plány. Nelituju, že to skončilo, ale jsem strašně vděčná, že se to vůbec stalo.

Pokud někdo z vás váhá, jestli se pustit do boje o stipendium, tak to rozhodně zkuste a nebojte se. Za zkoušku nic nedáte a může vám to opravdu změnit život, stejně jako mně. Je to skvělá příležitost, která může být tou nejlepší zkušeností vašeho života.

Ještě jednou moc děkuju všem, kteří mě na téhle cestě podporovali, a přeju hodně štěstí všem budoucím výměnným studentům. Užijte si to naplno, jak jen to jde, protože to bude nezapomenutelný rok.

Poslední západ slunce

Host family

Den odletu - poslední fotka se školním maskotem Elkem

Čekání na letišti