The Windy City Diary II

Věřte mi, že jsem moc zvídavý člověk a ráda si na blozích ostatních studentů čtu, jaká zajímavá místa v USA už navštívili. Říkala jsem si ale, že by bylo užitečné popsat i naprosto obyčejný školní den, jelikož většina dní našeho pobytu bude vypadat právě takto.

                Budíček mám v 6, ale pravděpodobně bych musela vstávat dřív, kdyby mě moje host mamka nebyla schopna/ochotna ráno vozit do školy - autobus mi totiž jede už v 6:52! A pokud si říkáte, že je to hodně brzo a že jsem snad první člověk, kterého autobus vyzvedává, moje italská kamarádka Ginny musí každý den stihnout autobus dokonce v 6:30! Rychle se připravím, nasnídám, pomazlím se s pejskem- hlavní je si nezapomenout Student ID Card. Tu tady musíte nosit po celou dobu, co jste ve škole, ráno vás “naskenují”, aby měli přehled, kdo všechno v budově je. Škola mi začíná v 7:30 (až na středy kdy je tzv. “Late Start”  a začínáme v 8) a každý den je stejný rozvrh. Novinkou jsou pro mě “Blended Periods”, kde je rozvrh více flexibilní a v učitelem dané termíny nemusíte přijít na hodinu - místo toho vám dá samostatnou práci, kterou musíte do další společné hodiny vypracovat. Jak už jsem psala v minulém blogu, dynamika ve třídách je dost jiná (v dobrém slova smyslu), řekla bych ale, že v některých věcech jsou Američané přísnější. Na záchod musíte mít “bathroom pass” a na vykonání potřeby máte jen 5 minut. Netolerují se zde žádné pozdě odevzdané úkoly a žádné pozdní příchody. Hodně učitelů má také pravidlo o odevzdávání telefonů na začátku hodin. 

                Oběd mám v 12:05 ve školní jídelně a myslím si, že tady platí pravidlo “jaký si to uděláš, takový to máš”. Je tu dost zdravých, ale i nezdravých možností - my s Ginny jsme se domluvily, že budeme mít 4 zdravé a 1 “nezdravý” oběd týdně. Zdravé možnosti zahrnují salát, těstoviny se zeleninou, zeleninový wrap nebo třeba celozrnné sendviče. Za nezdravé považujeme pizzu, hranolky, smažené kuře, smažené sýrové tyčinky… Obědy stojí kolem 5$, ale vždy záleží na tom, co si kupujete. 

                Vyučování končí celé škole v 14:26 a hned jak zazvoní zvonek, všichni se hned řítí na parkoviště. Buď ke svým vlastním autům, k místu pro vyzvedávání studentů rodiči, nebo k autobusům. Pro mě se to střídá, někdy mě vyzvedne jeden z členů host rodiny, někdy jedu autobusem (pokud tedy nemám po škole kroužek, to mě potom vždy veze někdo domů). Po škole se co nejrychleji snažím udělat domácí úkoly, ale délka tohoto kroku se každý den liší. Někdy je to jen rychlovka na pár desítek minut, někdy nad prací do školy strávím třeba i 2 hodinky. Po učení se snažím většinu dní posilovat, k čemuž je perfektní posilovna ve sklepě. Potom už jenom odpočívám, čtu si nebo se s hostitelskou rodinou díváme společně na televizi- většinou tam běží nějaký true crime dokument nebo baseball :). Spát chodím kolem 10, abych byla na další den pořádně vyspaná a připravená!

                Moje povinnosti v rodině zahrnují úklid vlastního pokoje a praní prádla. Samozřejmě se tu snažím pomáhat se vším, co jen jde, což většinou znamená mytí nádobí, nebo práce s myčkou. Věřte nebo ne, hostitelská rodina z toho ze začátku nebyla moc nadšená! Ne že bych práci neodváděla pořádně, spíš se jim nelíbilo že “neodpočívám” a že “oni prý vše zvládnou sami.” Já jsem ale věděla, že právě maličkosti a pomoc v rodině vás nejvíce sblíží :) Taky se tady snažím vařit a péct, což všichni oceňují.

                Když už se bavíme o rodině, dále bych chtěla mluvit o té mojí opravdové, biologické. Moje největší starost před odletem byla, že se mi přece bude muset strašně stýskat a že si snad budu s rodiči každý den volat… no zavolala jsem jim poprvé až skoro po třech týdnech. Čas tady utíká úplně jinak a to hlavně když jste pořád zaneprázdnění. Když se na to teď zpětně podívám, myslím si, že byl dobrý nápad nepřetěžovat linku domov-Amerika. Kamarádka z Itálie si s rodinou a kamarády volala každý den a měla z toho docela problém - jak s jejím vlastním stavem mysli tak i s hostitelskou rodinou, které se nelíbilo, že hodně času tráví ve svém pokoji. Chtěla bych dodat, že po rodině a kamarádech se mi samozřejmě stýská, ale je důležité se tím nenechat pohltit a soustředit se na život tady v Americe :)!

                Myslím si, že zatím nejtěžší věc tady pro mě bylo nastavení celkové “rutiny”. Chvilku to prostě trvá, než si na všechno zvyknete. Škola, rytmus rodiny, kroužky, pohyb, ale i odpočinek a jiné koníčky. První měsíc pro mě tedy bylo takové “zkušební období”.  Před odletem jsem se taky snažila přijít na operační definici slova “komunikace”. Tohle slovo se na mě hrnulo ze všech stran a já jsem nevěděla, co si o pod tím mám představit. Mám se rodiny každý den ptát, jestli jsem neudělala něco špatně a co bych mohla zlepšit? Kolik toho mám rodině říkat? Je v pořádku tady něco odmítnout, nebudu působit nevděčně? Zpětně byly tyto “obavy” úplně zbytečné. Klíčové je prostě mluvit, a to o čemkoliv. Jaký jste měli den, co bylo k obědu, jaké úkoly na ten den máte, co plánujete. I ta nejmenší konverzace vás sbližuje! Samozřejmě je důležité ptát se na pravidla, nabízet pomoc a jednou za čas poprosit o nějaký “feedback”, ale největší část jsou každodenní konverzace, mluvení o vaší kultuře, vyprávění historek…nejenom že se u toho zlepšujete v angličtině, ale zároveň tím rodině ukazujete, že vám na nich záleží.        

Tímhle jste se pročetli na konec dnešního blogu, doufám, že se Vám líbil :)  Doufám, že se zase uvidíme u toho dalšího, mějte se krásně a opatrujte se,

xoxo

your windy city girl

Páteční večery jsou moje nejoblíbenější-chodíme se totiž vždy najíst do nějaké místní restaurace!

Učení ve školním autobuse. Já mám na autobus hrozné štěstí protože je vždy prázdný a je v něm klid :)

...vždycky na mě vzorně čeká po škole :))

Pitevní zpráva pro kyselou okurku v rámci anatomie a fyziologie...moje byla střelena do hlavy!! :O

Cheesecake který jsem pekla pro host dad k narozeninám... naštěstí všem moc chutnal a zmiznul snad za 2 dny.