Jak moc je jiný život v USA?

Protože jsem v USA už nějakou dobu, chtěl bych se podělit o pár poznatků, které při dovolené a cestování v USA jen tak nepochytíte. Mnoho věcí mě překvapilo a přišlo mi fajn si je uvědomit a srovnat si rozdíly oproti Česku. Některé rozdíly jsou příjemné, ale jindy jsem zase jen kroutil hlavou.

Jedna z prvních věcí, čeho si člověk všimne, je, že lidé v USA se často usmívají, zdraví i cizí lidi a často vedou takzvaný “small talk”. I když vás vůbec neznají, fráze “Hi, how are you?” je braná skoro jako automatický pozdrav a většinou za tím nic více než pozdrav není. Je to úplně jiný styl komunikace a je to součást kultury, díky které se zase člověk cítí více vítán.

Další poznatek je určitě jídlo, které je tady v USA úplně jiná kapitola. Tentokrát bych nechtěl úplně mluvit o kvalitě, ale spíše o stravování. Nehledě na to, že někdy jsou porce nadprůměrné, fast food je tady opravdu všude a lidé to berou většinou jako normální stravu. V Česku jsme také zvyklí jíst jídlo většinou v klidu u stolu, přičemž tady to tak běžné není. Obědy bývají kolem 11:30, kdy v Česku jsme zvyklí, že oběd je největší jídlo dne, v USA je to večeře. Večeře většinou bývá kolem 17:00–18:00, což někomu může připadat zvláštní, protože v Česku bývá spíše později. Milé překvapení je voda, která se všude bere jako samozřejmost a není nikdy účtována. Pokud požádáte pouze o kelímek na vodu, bez problému vám ho dají. S tím se také pojí led, který se tady dává do každého pití, nehledě na to, jestli je venku zima. Opravdu, kelímek bez ledu je pro některé Američany nepředstavitelný.

Největší rozdíl je nejspíše doprava a vzdálenost. V Česku, kde jsme zvyklí chodit pěšky nebo na MHD skoro kamkoliv, je v USA všechno postavené na autech. Do školy, obchodu, práce nebo ke kamarádům je auto absolutní základ. Veřejná doprava tu skoro neexistuje. Člověk se tu tak může cítit hodně vázaný na ostatní. Kvůli absenci chození tu tak často nebývají ani chodníky a na pěšího člověka se tu mohou někdy dívat divně. Zároveň to, na druhou stranu, opravdu chápu, protože vzdálenosti jsou tu velké a všechno je od sebe daleko.

Další rozdíl, který stojí za zmínku, jsou americké domy. Americké domy na první pohled vypadají opravdu působivě, jsou většinou hodně prostorné, s hodně pokoji, velkou garáží a předzahrádkou s hezkým trávníčkem. Mnoho dětí má vlastní pokoj a někdy i vlastní koupelnu. Ale když v takovém domě bydlíte, začnete si všímat věcí, které u nás nejsou úplně běžné – a to mluvím o kvalitě stavby. Většina domů je postavená ze dřeva a sádrokartonu. Stěny jsou opravdu tenké a jde slyšet opravdu všechno. Celkově izolace proti chladu nebo hluku je hodně slabá. U nás je běžné mít cihlové nebo panelové domy a více se dbá na odolnost a kvalitu. Tím nechci říct, že americké domy jsou špatné, pouze je to jiný styl bydlení a určitě to je kulturní rozdíl. Na druhou stranu mi přijde, že každý americký dům má klimatizaci, a to zase nemá každý dům v Česku.

Zdravotnictví je v USA úplně jiný příběh. Bez zdravotního pojištění si tady člověk nemůže dovolit onemocnět. I běžná návštěva lékaře může stát stovky dolarů a pohotovost může být až na částce tisíce dolarů. Často se také stává, že pojištění nepokrývá vše, a tak návštěva u lékaře opravdu není levná. Zajít k lékaři také není tak snadné a někdy je potřeba si domluvit schůzku týdny dopředu. Tohle všechno způsobuje, že se lidé v USA hodně rozmýšlejí, jestli k lékaři vůbec půjdou, i když se může jednat o seriózní věc. Většina se snaží léčit doma, vezmou si pár prášků a doufají, že se to zlepší samo, než aby šli k lékaři. V Česku bereme zdravotní péči jako samozřejmost, ale tady to tak běžné není – právě kvůli vysokým cenám, a obecně je zdravotní systém tady hodně komplikovaný.

Můj čas tady se pomalu krátí a já mám ještě před sebou Velikonoce a Prom, o kterých se zmíním v budoucích příspěvcích. Děkuji za přečtení mého blogu, mějte se krásně a zase příště!