První z mnoha loučení

Prvním zážitkem měsíce byla předodletová schůze, která se konala 4.6. v Hradci Králové. Nejdříve nás paní Rule s úsměvem osobně přivítala, než jsme se přesunuli do sálu, kde započala samotná přednáška. Během ní nám poradila jak se zachovat v jakékoli krizové situaci, jak zajistit vízum a dala nám rady a tipy na cestování i pobyt. Osvětlila jak se co nejlépe a nejsnadněji zařadit do rodiny a školního kolektivu, jak si poradit pokud by nastal nějaký problém a všeobecně nás provedla krok po kroku všemi vědomostmi co by se nám mohly na ten rok v Americe hodit. Celá schůze byla úžasné informativní a musím vyjádřit respekt k paní Rule za to jak vše krásně připravila. Je opravdu znát, že jí na studentech, kteří s její organizací cestují, záleží. Dokonce nám udělala radost drobnostmi pro nás i naše host rodiny.

Předodletová schůze

Také stále zodpovědně plním svůj slib užívat si s kamarády každou volnou chvíli. Neexistoval víkend ani odpoledne promrhané nicneděláním či plýtváním časem.

Hlavním triumfem měsíce je 85km dlouhá třídenní túra, kterou jsem šla s kamarády. Vyrazili jsme ve čtvrtek po škole busem, nechali se vysadit na zastávce uprostřed ničeho a následně tři dny putovali zpět domů. Počasí nám přálo, cesta byla krásná, v přístřešcích na čerstvém vzduchu se spalo líp jak doma ve vlastní postýlce. Odpojit se na chvíli od zbytku světa s kamarády, nechat povinnosti za hlavou, no co vám budu povídat, byla to nádhera.

Následující víkend připravily spolužačky všem, kteří odjíždějí za studii do zahraničí, rozlučkovou párty. Sešli jsme se jak s lidmi ze třídy, tak s pár jinými přáteli večer u kamarádky doma, každý s něčím dobrým na zub. Celý večer jsme zpívali, jedli co kdo uvařil a napekl a smáli se až do dvou do rána. Myslela jsem, že to bude poněkud smutná záležitost, ale překvapivě na nás ani nedopadla depka z blížícího se odjezdu, prostě jsme si ten večer jen užívali naší vzájemnou společnost.

Poslední akce s kamarády, kterou tady nějak shrnu, je školní výlet u rybníka Olšina. Jednalo se o třídenní akci plnou neplechy a blbnutí. Cesta tam hezky vlakem a s krosnou, bydlení v chatkách přímo u vody. V tomhle bodě už léto oficiálně započalo. Takže na programu zbývají noční procházky po lese, plavání v rybníce, palačinky na verandě a taneční v dešti. Hudba je hlasitá, fotbal hrajem výhradně na boso a na pokojích se mastí karty. Nikdo se nenudí, nikdo není ve stresu a tímhle školní rok končí.

Ani tam nikdo překvapivě nebrečel. Osobně si slzy šetřím na to, až se budu loučit s kamarády po předání vysvědčení.

Pěší túra

Doma už si kupím v krabici oblečení, bez kterého nedám v Americe ani ránu a mentálně se připravuji na to, že se budu muset rozloučit se svým pokojem a všemi sentimentálními cennostmi, které v něm ukrývám.

Přípravy v kuchyni taky pokračují. Učila jsem se od nevlastního taťky uvařit guláš a rovnou mi vysvětlil jak na klasické houskové knedlíky. Takže alespoň z nějakého směru se cítím připraveně.

Teď už jen zjistit kdy a kam to vlastně letím a jsem ready. Celá rodina už je na špičkách a všichni jsou zvědaví.

Jediné co vím je, že ať už mě čeká cokoliv, a ať už mě moje blízká budoucnost jakkoliv znervózňuje, mám v plánu si to co nejvíc užít a nenechám se ničím zastrašit. Snad vám toho příště budu moct říct o mém umístění trochu víc a těším se na vás u dalšího postu.

Gulášek <3