Protože v Arkansasu byly, a stále ještě jsou, veliké povodně, největší jaké kdy zažili, musela jsem si změnit svůj let neboť bych se nedostala na letiště, že kterého jsem měla původně odlétat. Nakonec jsem odlétala z letiště z městečka Fayetville ve stejný den - tedy čtvrtek - jen o něco dříve. Do Prahy jsem s novou letenkou přiletěla též dříve, což nám poničilo plány.
První slzy mě dostihli již cestou na letiště. Moje sestřička mě objímala celou dobu. Poté, co tyto slzy vyschly a další várku slz jsem byla schopna zatlačit a udržet v sobě, jsem se už jenom klepala. Mé srdce se konečně zlomilo až o hodinu později, kdy jsem musela dát své poslední sbohem. Hlavou se mi honilo asi milion scénářů, jak zůstat zde v USA, ale zároveň se navrátit zpět do Prahy a vidět mou rodinu...
Fronta na zkontrolování příručních zavazadel byla velice dlouhá. Když jsem znovu vyšla za roh a byla schopna vidět místo, kde má hostrodina původně stála, již tam nebyli... A tímto začal jeden z nejdelších dnů, jaké jsem kdy zažila. Když mě konečně zkontrolovali, což proběhlo bez problémů, moje letadlo mělo odlétat přibližně za deset minut. Do správného gatu jsem téměř doběhla, neboť již začali hlásit mé jméno s oznámením, že mám dvě minuty na nastoupení do letadla.
Z Fayetville jsem letěla do Atlanty, let trval hodinu a půl. V Atlantě jsem měla pouze hodinu na přestup, což mě docela vystrašilo, neboť jsem si byla jistá, že správný gate včas nemohu najít. Naštěstí jsem narazila na rodinku, jenž měla stejný let jako já a ta mne dovedla ke správnému gatu dokonce i s časovým náskokem.
Konečně pohodlně usazená v letadle, s polštářem za hlavou a přikrývku na kolenech, jsem si pustila nějaký film a později ulehla k spánku. Spánek však netrval příliš dlouho...
Když letadlo konečně přistálo, tehdy již v Amsterdamu, byla jsem unavená a rozlámaná z dlouhého letu, a nemohla jsem se dočkat, až konečně dorazím do svého rodného města - Prahy. Znovu jsem měla přibližně hodinu na přestup. Naštěstí jsem vše zvládla v pořádku a na letadle jsem byla pohodlně usazena s patnácti minutovým náskokem. Let trval přibližně hodinu a v Praze jsme přistáli o 20 min dříve nežli jsme původně měli. Zavazadlo mi přijelo téměř okamžitě a já jsem konečně byla připravena vidět lidi, které jsem nyní deset měsíců zanedbávala.
