Začátek amerického snu

Ahoj lidi, vítám vás na mých blozích, které budou provázet mou vysněnou cestu za studiem za oceán. Dnes se s vámi podělím o své prvotní pocity z toho, že budu rok pryč. Když jsem se poprvé dozvěděla, že díky CCI bych mohla mít možnost letět na rok studovat do USA byla jsem nadšená! Jupí, hurá, bomba...

No jo, ale...čekají testy, výběrové řízení...Trochu jsem se opotila, ale chuť a odhodlání mě hnaly dál a víra stále držela mé myšlenky a sny v Americe... Věděla jsem jen, že do toho musím dát svou veškerou snahu a s odhodláním vyjela z Prahy do Hradce...První kilometry na cestě za snem...

V momentě, když jsem zjistila, že jsem to zvládla? Wow...Já...Jo? Opravdu? Nevím, nevěřím, je to pravda?  Ihned jsem šla obvolat celou rodinu a veškeré své kamarády. Když jsem najednou vyslovovala tak zásadní informaci, začala se zhmotňovat... Reakce na druhé straně byly nepopsatelné. Oni mají radost za mě a jsou na mě pyšní! Tak to dám, to musím...

Časem se však dostavil strach a stres jak z odjezdu, tak z návratu po roce zpět. Začínám si čím dál tím víc uvědomovat, že se blíží konec školního roku a s tím i můj odjezd. Odjezd ode všeho a od všech mých blízkých zde v Česku. 

Není to jako když jsem jezdila na 14 dní na tábor a vždy si užila čas s kamarády bez rodičů. Teď jedu pryč na 10 měsíců! Už za chvíli budu bez toho všechno co znám, vstoupím do neznáma, nebudou za mnou stát rodiče ani moji kamarádi. Všichni tihle lidi zvládali mé špatné nálady, vždy mi pomohli a naopak s nimi zažívám všechny šťastné momenty. Klobouk dolů, život se mnou je opravdu jak jízda na horské dráze a já jsem šťastná, že tolik lidiček jede se mnou!!!

Nejvíce se asi bojím, jaké to bude potom, co se vrátím zpátky, jestli si moji kamarádi nenajdou někoho jiného a na mě zapomenou. Co všechno se změní, když tady nebudu?!

Na druhou stranu cítím nadšení z nové zkušenosti, co mě na druhé straně světa čeká. Nemůžu se dočkat až poznám svou novou rodinu, těším se až si navzájem předáme zkušenosti. Až budeme ladit naše zvyklosti, životní stereotypy se propletou, snad nezapletou... Oni mě budou doprovázet v jedné z mé životních epizod. Pomohou mi opravdu poznat Ameriku, pravý americký život? Já jim zas naopak zkusím přiblížit aspoň trochu náš život v Česku a celkově v Evropě. 

Doufám, že zde potkám lidičky, kteří se připojí do toho vozíku na mé horské dráze. Těším se na krásných 10 měsíců, plných zkušeností a zážitků...