Zvolení cesty

Moji milí, tímto bych vás chtěla přivítat a uvést na mých blozích. Doufám, že vás pobaví a užijete si je tak, jak si já hodlám užít své dobrodružství v USA! Chci se s vámi dělit o pro mě velice podstatné momenty, ale i o obavách a občasném stesku, po mé malé zapadlé zemičce.

V každém případě, co vám budu povídat. Počáteční vzrušení lehce opadlo a dostavil se stres a strach. Je to zhruba týden kdy mi to všechno vážně došlo. Odjíždím pryč na rok. Moji tři bráškové už nebudou šišlat, na jednoho se budu možná dívat se zakloněnou hlavou. Představa odloučení na rok od rodiny, kterou tolik miluju, trávím tolik času, a podnikám tolik věcí. Od přítele, který za mnou stojí ať už jsem jakákoliv a jehož ohromná podpora mi dodává sílu se vůbec někam sbalit a odjet. Od kamarádů, kteří tu se mnou byli a trpěli všechny nervy co se týče výhry stipendia. A v neposlední řadě i od mého rodného města, ze kterého jsem vždycky s takovou chutí prchala a teď, kdy utíkám doopravdy, mám slzy v očích. Za celé dva roky a půl, co pracuji na tom, abych se vůbec do USA dostala, jsem si nikdy nepřipustila, že opustit to všechno nebude tak lehké, jak si říkám v situacích, kdy to tu nenávidím z různých důvodů.
Z mých obav mě ovšem vytrhuje nejen neskutečná podpora od všech výše jmenovaných, ale i fakt, že jedu za rodinou, kterou jsem si zamilovala už teď. Od malička jsem zvyklá na takzvanou ,,velkou americkou rodinu“, jelikož nás je opravdu mnoho a neustále se rozrůstáme, takže šestičlenná rodina v USA je pro mě ideální. S mojí americkou maminkou a dvěma sestřičkami jsem v kontaktu již delší dobu, přičemž se mi neustále dostává úžasných zpráv o natěšení a o plánech, které plánují po mém příjezdu. Myslím, že jsem to vyhrála ve všech směrech.
Všichni to známe. Chceme jenom vypadnout, protože přeci v České republice, o jehož existenci neví čtvrtina populace, se přeci nic dokázat nedá. Obrázky, filmy, hudba, fotky – to všechno je přeci nejlepší až za velkou louží. Teprve tam se můžete ,,profláknout“. Když ale nastane vážně ten moment, kdy už pomalu začínáte uvažovat o obsahu vašeho zavazadla na cestu na jeden celý rok vašeho života, začíná vám být tahle malá bezvýznamná země dobrá a dostačující. Disneylandy, hamburgery, horké dráhy, roztleskávačky a spousta dalších věcí, které si vybavíte, když se řekne USA, se najednou stanou nejen sny ve vaší hlavě, ale neodvratnou skutečností. Je ovšem jen na vás si vybrat, zda-li začít z toho všeho šílet, nebo se jednoduše už přenést do toho světa a konečně si užít tu odměnu za to všechno velké úsilí. Vždyť přeci. Všechno bude jenom o deset měsíců starší. Ne?