The Windy City Diary VI

Vítejte u dalšího blogu, tentokrát po docela dlouhé době. Poslední měsíc se toho sice dost událo a přibylo mi spoustu nových zážitků, ale musím přiznat, že jsem se hodně věnovala i škole (s holkama nám dost dala zabrat anatomie, kde jsme se musely naučit všechny kosti a svaly v těle :O). Až teď, na “Thanksgiving” jsem si konečně mohla pořádně odpočinout a napsat pro Vás nový blog, tentokrát o klasickém americkém svátku Díkůvzdání, které jsem já (v určité formě) zažila hned třikrát.

První “žranici” (to je v podstatě synonymum pro “Thanksgiving”) jsem zažila s dalšími výměnnými studenty - naše koordinátorka totiž uspořádala takovou internacionální večeři, kam každý přivezl jím uvařené jídlo z jeho země. Já jsem přivezla řízečky s bramborovou kaší a samozřejmě nesměla chybět Studentská pečeť, která je tady mezi Američany velmi oblíbená :). Dále jsem ochutnala jídlo z Itálie, Indie, Egypta a Uzbekistánu - všechno bylo naprosto vynikající, ale můj absolutní favorit byl sladký indický dezert v cukrovém sirupu. Přijeli také policisté a hasiči z místní stanice, ukázali nám hasičské auto a sanitku a nechali nás, abychom se zeptali na pár otázek. Večer jsme každý zakončili krátkou prezentací o naší zemi. Hasiče nejvíc zaujalo, když jsem mluvila o českém pivu :). 

Čtvrtý čtvrtek v listopadu (27/11) jsme slavili opravdový den Díkůvzdání. Obědovečeře se konala u mojí host tety, a sešli jsme se opravdu v hojném počtu, což pro mě samozřejmě znamenalo hodně představování a odpovídání na otázku “How are you liking the US?”. Na to už jsem já ale zvyklá a upřímně si ráda se všemi povídám o mých zážitcích tady :). Jídla bylo opravdu požehnaně a všechno bylo výborné - myslím si, že bráchův talíř se málem prohnul pod tím nánosem jídla. Samozřejmě by to nebyl americký svátek bez fotbalu, a tak jsme taky značnou část večera strávili křičením na televizi (v mojí rodině totiž všichni na fotbal sází, a to nemalé peníze). Když jsem pomalu usínala na gauči, s celou host rodinou kolem mě a bráchou, který do mě co chvilku šťouchal, aby mě upozornil na nějaký skvělý “tackle” v televizi, opravdu jsem si připadala jako doma - a za to jsem vděčná. 

Poslední “Thanksgiving” jsme si uspořádaly s kamarádkami - tady tomu říkají “Friendsgiving”. Každá jsme přinesla obložený talíř v jedné nebo dvou barvách. Já jsem si vybrala růžovou a červenou, a tak jsem připravila jahody v čokoládě, společně s dalšími sladkostmi (já jsem totiž měla na starost dezertový talíř). S holkama jsme taky udělaly “Hear me out Cake” (IYKYK) a nesměla chybět hudba a karaoke. Obklopená kamarádkami jsem opět pocítila vděčnost :).

Celkově jsem si celé prázdniny moc užila, a moje první Díkůvzdání nemohlo dopadnout lépe. Teď mě čekají tři týdny školy a potom “finals”, závěrečné testy ze všech předmětů - tak mi, a všem dalším výměnným studentům, držte palce. Tímto jste se pročetli na konec dnešního vděčného blogu. Doufám, že jste si také našli něco, za co jste vděční. Mějte se krásně a užívejte sníh, pokud nějaký ještě máte!  U nás právě teď dost chumelí. Tak se zase brzy uvidíme u dalšího blogu, 

xoxo

your windy city girl

tradiční krocan :P

hostina...

snídaně u "Papa G's", oblíbené restaurace obou host bráchů

"Friendsgiving"